Rozsudek Okresního soudu v Benešově sp. zn. 6 C 43/2023, ze dne 12. 9. 2023:
Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žalobce žil se zůstavitelkou minimálně po dobu jednoho roku před její smrtí ve společné domácnosti a vzhledem k tomu, že po zůstavitelce nedědil ani manžel, ani žádný z rodičů, připadal žalobce v úvahu jako dědic ze zákona ve třetí třídě. Dědická nezpůsobilost se vztahuje na všechny osoby, přicházející v úvahu jako zákonní dědici ve všech dědických třídách a nastává ze zákona. V průběhu partnerského soužití žalobce se zůstavitelkou se žalobce opakovaně dopustil činu povahy úmyslného trestného činu vůči zůstavitelce, a to konkrétně jednání, jež vykazují znaky trestných činů týrání osoby žijící ve společné domácnosti dle § 199 a nebezpečné vyhrožování podle § 353 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Soud si dovoluje uvést, že v daném případě nedošlo k pravomocnému odsouzení žalobce pravděpodobně pouze z důvodu, že se jedná o řízení, které je podmíněno souhlasem poškozeného, nicméně s ohledem k tomu, že k incidentům docházelo i po roce 2014, což z provedených důkazů vyplynulo, není fakt, zda došlo či nedošlo k pravomocnému odsouzení relevantní, neboť postačuje, že se žalobce dopustil činu povahy úmyslného trestného činu. Soud měl k dispozici řadu svědeckých výpovědí a důkazů listinných. Všechny důkazy jsou ve vzájemné shodě a jasně prokazují, že se žalobce vůči zůstavitelce dopouštěl tak závažného úmyslného jednání, které lze kvalifikovat jako trestný čin. Na základě provedeného dokazování je tak zcela zřejmé, že bylo naplněno ustanovení § 1481 o.z. o dědické nezpůsobilosti, neboť žalobce se vůči zůstavitelce dopustil činu povahy úmyslného trestného činu a je tedy z dědického práva vyloučen, protože by jeho podílení se na výhodách plynoucích z právního nástupnictví po zůstavitelce odporovalo zásadám spravedlnosti a obecné morálce.
