Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 30 C 232/2020, ze dne 24. 1. 2024:
I kdyby však zůstavitel nepořídil závětí o majetku ve Spojených státech amerických, ani jej nevložil do trustu, tudíž by zde byl majetek zůstavitele ve Spojených státech amerických, který by mohl do pozůstalosti připadnout, nesvědčila by českým soudům pravomoc k projednání této části pozůstalosti. [jméno FO] republikou a Spojenými státy americkými není sjednána mezinárodní smlouva, která by otázky mezinárodní pravomoci soudů v případě dědictví v přeshraničním prvkem upravovala, pročež je třeba vyjít z úpravy obsažené v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Byť měl zůstavitel v době své smrti v [jméno FO] republice obvyklý pobyt (§ 74 odst. 1 ZMPS), který je základní podmínkou pro určení mezinárodní pravomoci soudů v pozůstalostním řízení s přeshraničním prvkem, uplatní se též podmínka stanovená v § 75 ZMPS, a sice že jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání českým soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech, přičemž dle skutečností známých soudu z jeho činnosti Spojené státy americké nevydávají majetek k projednání českým soudům ani nepřiznávají právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech. Za takového stavu věcí je nutno za pozůstalost, o níž je pozůstalostní řízení po zůstaviteli v [jméno FO] republice vedeno, považovat pouze jmění zůstavitele v [jméno FO] republice, o kterém zůstavitel zcela pořídil svou česky psanou závětí. Skutečnost, že českým soudem nebude v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli projednáván majetek zůstavitele ve Spojených státech amerických, pak podporuje i dosavadní průběh pozůstalostního řízení, v rámci nějž notář dle pozůstalostního spisu ani nečinil žádných kroků ke zjištění takového majetku.
