Usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 102 Co 8/2022, ze dne 26. 5. 2022:
Se závěrem soudu prvního stupně, že listina nazvaná „Prohlášení o vydědění“ ze dne [datum] je platná, neboť nebylo zpochybněno svědectví osob (svědků uvedených na této listině) a ani žádná jiná skutečnost, nelze souhlasit. Soud prvního stupně totiž zcela přehlédl, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012 vychází z předpokladu, že bylo osvědčeno výslovné prohlášení zůstavitele o obsahu listiny. V projednávané věci však všichni tři svědci závěti a listiny o vydědění – jak bylo zjištěno za odvolacího řízení – ve své výpovědi (shodně) uvedli, že zůstavitel jim každému samostatně řekl, že se jedná o jeho závěť a o jeho prohlášení o vydědění, a požádal je o podpis jako svědka, aniž by v momentě, kdy zůstavitel prohlásil, že listiny obsahují jeho poslední vůli a vydědění, byl přítomen někdo další (v té době byl přítomen pouze zůstavitel a jeden ze svědků). Za této situace je odůvodněn závěr, že je neplatná jak listina o vydědění ze dne [datum], tak i zůstavitelova závěť ze dne [datum], obě listiny již z toho z důvodu, že v rozporu se zákonem nebyli prohlášení zůstavitele o obsahu listin současně přítomni svědci; zkoumání způsobilosti svědků závěti nebo pravosti podpisů zůstavitele na těchto listinách proto by bylo nadbytečné.
