Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor sp. zn. 15 Co 59/2022, ze dne 17. 5. 2022:
Dodatek ze dne 25. 1. 2009 k závěti (ve kterém zůstavitel uvádí, že pokud by syn [jméno] [příjmení] dům [číslo] nepoužíval k trvalému bydlení a prodával ho, žádá rozdělit získané peníze tak, že 50% zisku pro něho [jméno] [příjmení], 25% ze zisku pro [jméno] [příjmení] a 25% ze zisku pro [jméno] [příjmení]).
Jelikož dodatek závěti neukládá dědici [jméno] [příjmení] žádnou povinnost, jakým způsobem má naložit se zanechaným majetkem, nejde o příkaz zůstavitele dle § 1569 o. z. Protože zůstavitel v dodatku závěti nařizuje dědici [jméno] [příjmení] vyplatit zisk (vyjádřený procentní hodnotou) z případného prodeje zděděného nemovitého majetku, a to konkrétním osobám, byl tímto způsobem zřízen zůstavitelem odkaz ve smyslu § 1594 odst. 1 o. z., podle kterého odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, aby odkazovníku vydala předmět odkazu.
Podle § 184 odst. 1 z. ř. s. soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li splněna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví.
Podle § 1691 odst. 1 o. z. byly-li nařízeny odkazy, soud potvrdí dědictví až poté, co mu bude prokázáno, že a) odkazovníkům byly podány zprávy o odkazu, b) splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, právnickým osobám veřejně prospěšným nebo zřízeným ve veřejném zájmu nebo odkazy učiněné za dobročinným a veřejně prospěšným účelem byly splněny a že splnění nesplatných odkazů bylo zajištěno, c) bylo zajištěno i splnění odkazů neznámým nebo nepřítomným osobám.
Soudní komisař potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna. Případný spor o to, zda byla splněna zůstavitelova nařízení, není sporem o dědické právo, neboť v takovém sporu nejde o dědické právo, ale o předběžnou otázku nutnou pro vydání usnesení o pozůstalosti. Ti, kteří nejsou účastníky pozůstalostního řízení, nejsou usnesením soudu o dědictví vázáni, proto pokud si myslí, že jejich práva nebyla v usnesení řádně vypořádána, mohou se jich domoci vůči dědicům žalobou ve sporném řízení. Obdobné se týká splnění povinnosti vůči odkazovníkům (§ [číslo], § 1624 o. z.),
Právo na odkaz mohou v daném případě nabýt odkazovníci (jde současně o dědice [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]) až po splnění zůstavitelem stanovených podmínek, tedy v případě neužívání domu [adresa] k trvalému bydlení [jméno] [příjmení] a jeho prodeje, což doposud nenastalo. K takovému odkazu tudíž při rozhodování o pozůstalosti není důvod přihlížet a nelze jej zahrnout ani do přezkoumávaného rozhodnutí o dědictví (jak odvolatel požadoval). Pro potvrzení dědictví ve smyslu § 1691 odst. 1 písm. a) o. z. postačuje, že v rámci pozůstalostního řízení bylo o tomto odkazu obsaženém v dodatku závěti informováno, tedy že jak osoba povinná z odkazu ([jméno] Kratochvíl), tak i oba odkazovníci ([jméno] Kratochvíl a [titul] [jméno] [příjmení]) o existenci odkazu vědí (viz i jejich vyjádření při odvolacím jednání). V případě, že v budoucnu nastane okolnost rozhodná pro splnění odkazu a právo odkazovníka nebude uspokojeno dobrovolně, může se odkazovník domáhat svých práv žalobou v občanskoprávním soudním řízení.
