Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 61/2023, ze dne 17. 6. 2024:
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval první z vymezených dvou otázek, tedy tím, zda povaha této věci umožňuje pokračovat v řízení s procesními nástupci žadatelky za přiměřeného použití § 107 o. s. ř. podle § 64 s. ř. s.
Podle § 145 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že [p]ozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Mezi práva a povinnosti, která jsou výlučně spjata s osobou zesnulého účastníka a nepřechází tak na dědice, patří například nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění, nárok na výživné, povinnost poskytnout zadostiučinění při porušení práva na ochranu osobnosti, nebo zemře-li v průběhu soudního řízení o ochranu osobnosti žalovaná osoba, která se údajně dopustila zásahu do osobnostní sféry oprávněné fyzické osoby. Výjimku z tohoto pravidla představují pohledávky i.) uznané nebo ii.) uplatněné u orgánu veřejné moci podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (srov. Svoboda, K., Smolík, P. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k § 107; srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016).
Právě projednávaná věc se týká žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. Tento zákon konkrétně stanoví, že oprávněné osoby (které podstoupily v období od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2022 na území ČR sterilizaci v rozporu s právem) mají „nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 300 000 Kč“ (§ 4 odst. 1 tohoto zákona; zvýrazněno NSS). Tento nárok třeba „uplatnit u ministerstva nejpozději do tří let od účinnosti zákona, jinak zaniká“ (§ 4 odst. 2 stejného zákona; opět zvýrazněno NSS). O přiznání nároku přitom rozhoduje právě ministerstvo, a to do 60 dnů (§ 5 stejného zákona).
Argumentace žalovaného v jeho vyjádření, podle něhož nárok na peněžitou dávku není do pravomocného rozhodnutí o přiznání nároku dluhem, a tudíž smrt žadatele o takovou dávku má za následně nutně zastavení řízení, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat, proto neobstojí. Předně nelze přisvědčit tvrzení, která „uplatnění u orgánu veřejné moci“ vztahuje pouze k „dluhu“, resp. dle žalovaného pouze najisto postavené pohledávce. Jak bylo uvedeno výše v bodě [10] tohoto usnesení, povaha věci připouští pokračovat v řízení s procesními nástupci v případě, že jde o pohledávky i.) uznané nebo ii.) uplatněné u orgánu veřejné moci podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Postačí tedy, pokud měla zesnulá osoba určité právo, které je uplatněno u orgánu veřejné moci, byť nejde nutně o pohledávku najisto postavenou pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci. Ostatně právě to přísluší posoudit a učinit orgánům veřejné moci, u nichž je takové právo uplatněno.
O právě tuto situaci jde v projednávané věci. Žadatelka před svým úmrtím uplatnila své právo na zaplacení jednorázové peněžní částky ve výši 300 000 Kč jako odškodnění státu za nezákonnou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb. Žadatelka přitom v souladu s § 4 odst. 2 citovaného zákona toto své právo uplatnila u příslušného orgánu veřejné moci, konkrétně žalovaného, a to žádostí ze dne 14. 1. 2022. Tento její nárok, byť je jeho osud s ohledem na stále probíhající řízení nejistý, tak tvoří součást pozůstalosti žadatelky ve smyslu § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, kterým o tomto nároku rozhodl, je tak věcí, jejíž povaha připouští v řízení pokračovat s procesními nástupci žadatele ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.
Na uvedeném závěru nic nemění ani fakt, že o nároku na poskytnutí peněžité částky podle zákona č. 297/2021 Sb. rozhoduje orgán veřejné moci (žalovaný). Smyslem práva daného citovaným zákonem je zajistit odškodnění obětí protiprávních sterilizací, za které je odpovědný stát, jak výslovně potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 297/2021 Sb. Byť jde tedy o nárok přiznaný předpisem veřejného práva, svojí podstatou má blíže spíše k soukromoprávním nárokům na náhradu újmy způsobené na zdraví. Nicméně právě soukromoprávní nároky na náhradu újmy na zdraví přitom postačí uplatnit u soudu, aby se staly součástí pozůstalosti ve smyslu § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., byť jejich osud (resp. určení, zda je tato pohledávka skutečně po právu) bude autoritativně postaven najisto až jeho pravomocným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3556/2016). Stejně je třeba postupovat právě i v případě nároku dle zákona č. 297/2021 Sb.; pro jiný přístup není žádný rozumný důvod.
