Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1284/2024, ze dne 14. 5. 2024:
V pozůstalostním řízení v zásadě nelze projednat jako aktivum pozůstalosti nemovitou věc zapisovanou do katastru nemovitosti (a to dokonce ani tehdy, je-li její vlastnictví mezi všemi dědici nesporné), jestliže ke dni smrti zůstavitele byla jako vlastník evidována (tzv. knihovně zapsána) jiná osoba. Je tomu tak v souladu s § 980 odst. 2 věta první zákona č. 89/29012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který zakládá vyvratitelnou domněnku správnosti údajů zapsaných ve veřejném seznamu o tom, že zapsaný (tzv. „knihovní“) stav ve veřejném seznamu odpovídá skutečnému stavu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 146/2021). Smyslem uvedené domněnky je tak vyloučit nutnost třetích osob (včetně pověřeného soudního komisaře) přesvědčovat se, že zápis práv evidovaných ve veřejném seznamu odpovídá skutečnému právnímu stavu. Domněnka formulovaná v § 980 odst. 2 věta první o. z. tak vylučuje potřebu šetření skutečného právního stavu, přičemž právě tato skutečnost představuje základní důvod pro existenci a vedení veřejného seznamu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 279/2020). Je-li řízení o pozůstalosti řízením zvláštním (označovaným tradičně jako řízení „nesporné“), je zpravidla vyloučeno, aby v jeho rámci soudní komisař přezkoumával správnost účinků zákonné domněnky vyplývající ze zápisů v katastrálním operátu, podle níž ke dni smrti svědčilo vlastnické právo jiné osobě, než zůstaviteli, nadto za situace, kdy se knihovní vlastník daného řízení zpravidla ani neúčastní. K uvedeným závěrům se výslovně přihlásil Nejvyšší soud i v řízení o zjišťování rozsahu aktiv a pasiv pozůstalosti (dle § 180 z. ř. s.) též v usnesení ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 691/2022, uveřejněné pod číslem 12/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dospěl-li tak odvolací soud k závěru, že mezi aktiva pozůstalosti nelze zahrnout sporné nemovité věci nejen pro jejich spornost, ale též z důvodu, že jako jejich knihovní vlastníci byly ke dni smrti zůstavitelky evidovány jiné osoby, které ani nebyly účastníky pozůstalostního řízení, je zřejmé, že jeho výsledná úvaha kritizovaná podaným dovoláním se s ustálenou judikaturou dovolacího soudu v nejmenším nerozchází.
