Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 307/2024, ze dne 2. 4. 2024:
Odvolací soud se námitkou rozporu dědění z titulu osoby žijící se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí s dobrými mravy zabýval a dospěl k závěru, že „zařazení do dědické skupiny není nijak podmíněno tím, že by se dědic měl na vytvoření hodnoty pozůstalosti podílet“, a tedy „nelze z tohoto pohledu na danou věc nahlížet“. Dovolací soud nemůže tomuto závěru ničeho vytknout. Ačkoliv dovolatelé námitku rozporu dědického práva žalobce z titulu „spolužijící osoby“ s dobrými mravy v dovolání spojují s okolnostmi, že se žalobce na nabytí, údržbě či rekonstrukci nemovitostí zůstavitelky fyzicky ani finančně nepodílel, je zjevné, že pouze v takových skutečnostech nelze shledávat rozpor dědického práva žalobce po zůstavitelce s dobrými mravy. K dědění dochází při splnění zákonem stanovených předpokladů a v projednávaném případě nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by opodstatňovaly úvahu o rozporu dědického práva žalobce z titulu „spolužijící osoby“ s dobrými mravy či spravedlností. V této části je proto dovolání žalovaných 1) a 2) zjevně bezdůvodné.1.
