Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 84 Co 152/2023, ze dne 11. 10. 2023:
Rovněž nepřípadným je poukaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vydané pod sp. zn. 24 Cdo 106/2021, kdy nejvyšší soud posuzoval dědickou nezpůsobilost dědice, který byl uznán vinným trestným činem účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že na žádost svého otce (zůstavitele) zajistil jeho přepravu do prostoru horního můstku propasti, poté se z prostoru vzdálil a otec následně situace využil k ukončení svého života. Ve věci projednávané Nejvyšším soudem České republiky, a to vzhledem ke skutečnosti, že dědic pomohl k sebevraždě svému otci (zůstaviteli) „nejen v souladu s vůlí (přáním) zůstavitele, ale na jeho výslovnou žádost“, kdy „zůstavitel mu byl za jeho jednání (zjevně) dokonce vděčný“, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že dědic svým jednáním (jako pachatel trestného činu dle § 144 odst. 1 trestního zákona ke škodě zůstavitele) nenaplnil znak jednání „proti zůstaviteli“, pro což nebyl splněn jeden z důvodů dědické nezpůsobilosti. Tato situace se však zásadně liší od situace v projednávané věci, kdy zůstavitelka nebyla s ohledem na svůj duševní stav schopna žalobce o jednání, pro které byl později shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu, požádat, ani s ním vyslovit kvalifikovaný souhlas, oproti věci projednávané Nejvyšším soudem České republiky pod sp. zn. 24 Cdo 106/2021, resp. oproti dědici v této věci, měl žalobce možnost, pokud snad měly být finanční prostředky uložené na vkladní knížce zůstavitelky použity v její prospěch, řešit věc jiným, legálním, způsobem. Byla-li zůstavitel na počátku roku 2011 nezpůsobilá činit právní úkony, bylo namístě zahájit ve vztahu k ní řízení o zbavení (omezení) způsobilosti k právním úkonům, v jehož rámci by příslušný (opatrovnický) soud, po omezení či zbavení zůstavitelky ve způsobilosti k právním úkonům, ustanovil zůstavitelce opatrovníka (jímž by mohl být žalobce), který by následně mohl s jejími finančními prostředky (i dalším majetkem) v jejím zájmu (za dohledu příslušného soudu) nakládat. Žalobce však takto nepostupoval, zneužil špatného duševního stavu zůstavitelky a nakládal s jejím majetkem zákonu odporujícím způsobem, vylučujícím například dohled příslušného opatrovnického soudu nad hospodařením s majetkem zůstavitelky.
