Vyhláška č. 97/1960 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních:
Dědictví
Článek 31
Zásada rovného postavení
Občané jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, nebo o právech, která se tam mají uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědictvím nebo odkazem takového majetku nebo takových práv postaveni na roveň občanům druhé smluvní strany. Majetek a práva přecházejí na ně za podmínek stanovených pro vlastní občany žijící na území této smluvní strany.
Článek 32
Dědické právo
- Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
- Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na jejímž území nemovitosti jsou.
Článek 33
Závěť
- Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
- Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti; stačí však, byl-li zachován právní řád smluvní strany, na jejímž území byly tyto úkony učiněny.
Článek 34
Pravomoc
- Movité dědictví projednají bez újmy ustanovení odstavce 4 tohoto článku justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
- Nemovité dědictví projednají justiční úřady smluvní strany, na jejímž území je dědictví.
- Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i o sporech, které vzniknou z dědických nároků.
- Je-li celé movité dědictví po občanu jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici, projedná je na návrh dědice nebo odkazovníka justiční úřad této smluvní strany.
Článek 35
Sdělování úmrtí
- Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o úmrtí a sdělí mu vše, co je známo o dědicích a odkazovnících a o jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné ze smluvních stran o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel mimo území obou smluvních stran, zanechal jmění na území jeho státu.
- Doví-li se diplomatický nebo konzulární úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.
Článek 36
Oprávnění diplomatického nebo konzulárního úřadu při projednávání dědictví
- Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné ze smluvních stran, jsou členové diplomatického nebo konzulárního úřadu druhé smluvní strany oprávněni zastupovat před justičními nebo jinými úřady vlastní občany, pokud jsou nepřítomni a neustanoví-li si jiného zmocněnce; zvláštní plné moci není třeba.
- Zemře-li občan jedné smluvní strany cestou územím druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe pro vlastní potřebu, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Článek 37
Otevření a vyhlášení závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný justiční úřad smluvní strany, na jejímž území je závěť. Ověřený opis závěti a protokolu o stavu a obsahu závěti, podle okolností ověřený opis protokolu o otevření a vyhlášení závěti a na žádost i prvopis závěti je třeba zaslat justičnímu úřadu státu zůstavitele nebo justičnímu úřadu druhé smluvní strany, který ve věci koná řízení.
Článek 38
Opatření k zajištění dědictví
- Úřady obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
- O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, je třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Na návrh diplomatického nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.
- Úřad smluvní strany, jejímž občanem je zůstavitel a který je příslušný podle článku 34 odstavec 1, může navrhnout, aby byla zrušena opatření učiněná podle odstavce 1.
Článek 39
Vydání dědictví
Jestliže má být movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví po projednání dědictví na území jedné smluvní strany odevzdáno dědicům nebo odkazovníkům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek z jeho prodeje diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu této druhé smluvní strany, jestliže: a) justiční úřad vyzval, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do tří měsíců přihlásili své pohledávky; b) veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly zaplaceny nebo zajištěny; c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu dědických věcí nebo převodu výtěžku jejich prodeje.
