Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2633/2024, ze dne 29. 11. 2024:
Vyřešena však dosud nebyla otázka, zda v řízení o návrhu (žalobě) nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu vedeném proti zůstavitelovu dědici má povinnost tvrdit a břemeno tvrzení (a na ně navazující povinnost důkazní a břemeno důkazní) o tom, jestli na nepominutelného dědice (ne)dopadá některý z důvodů vydědění uvedený v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., vyděděný nepominutelný dědic nebo zůstavitelův dědic, popřípadě zda je soud povinen se v takovém řízení zabývat – bez ohledu na obsah tvrzení a důkazní návrhy učiněných nepominutelným dědicem nebo zůstavitelovým dědicem – tím, jestli na nepominutelného dědice (ne)dopadá některý z důvodů vydědění uvedený v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., i bez návrhu („z úřední povinnosti“). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné.
Dovolací soud nemá žádné pochybnosti o tom, že návrh (žalobu) vyděděného nepominutelného dědice, kterým se domáhá po dědici zůstavitele poskytnutí povinného dílu, soud projedná a rozhodne v řízení podle Části třetí Občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Protože nepochybně nejde o řízení, které by bylo upraveno zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, není možné v něm uplatněním vyšetřovací zásady objasňovat, zda některý z důvodů vydědění uvedených v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z. platí pro nepominutelného dědice, i když zůstavitel takový důvod v prohlášení o vydědění neuvedl, a ani provádět všechny (bez ohledu na návrhy účastníků) potřebné důkazy ke zjištění skutkového stavu o tom, zda některý z důvodů vydědění uvedených v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z. dopadá na vyděděného nepominutelného dědice.
V případě, že se vyděděný nepominutelný dědic domáhá poskytnutí povinného dílu na základě tvrzení, že nebyl platně vyděděn, musí být v žalobě předmět řízení (nejméně) vymezen jednak požadavkem na poskytnutí určitého plnění vyjadřující jeho povinný díl (zpravidla zaplacení peněžité částky), jednak vylíčením skutkových okolností ohledně zůstavitelem provedeného vydědění (důvodu vydědění uvedeného zůstavitelem v prohlášení o vydědění). I když může být nepominutelný dědic platně vyděděn nejen – jak uvedeno již výše – z důvodu použitého v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i z jiného (prokázaného) důvodu uvedeného v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., přestože na něm zůstavitel vydědění nezaložil, bylo by absurdní dovozovat, že by předmět řízení měl (musel) být žalobcem vymezen nejen skutkovými okolnostmi ohledně zůstavitelem provedeného vydědění, ale také dalšími důvody k vydědění, které jsou obsaženy v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn právem, totiž nese žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i o jiných důvodech způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice, které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl. Jinak řečeno, žalovaný zůstavitelův dědic se úspěšně ubrání žalobě vyděděného nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu nejen tehdy, jestliže prokáže, že důvod vydědění uvedený v prohlášení o vydědění zůstavitel použil právem, ale i v případě, bude-li (zejména očekává-li, že důvod uvedený v prohlášení o vydědění nemusí obstát) tvrdit a také prokáže-li, že zůstavitel sice v prohlášení o vydědění nepoužil důvod vydědění právem, ale že vydědění žalujícího nepominutelného dědice způsobuje jiný důvod vydědění, obsažený v ustanovení § 1646 nebo 1647 o. z.
Poučovací povinnost uložená soudu v ustanoveních § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tedy neznamená, že by soud měl žalovaného zůstavitelova dědice navádět k tomu, jaký jiný důvod vydědění by měl (mohl) v zájmu svého úspěchu ve věci tvrdit a prokazovat; ve skutečnosti spočívá v tom, že soud poskytne žalovanému dědici zůstavitele poučení o tom, aby splnil povinnosti tvrzení a důkazní ohledně důvodu vydědění žalujícího nepominutelného dědice, který byl již uplatněn (žalovaným zůstavitelovým dědicem tvrzen) nebo za řízení jinak vyšel najevo.
