Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1318/2015, ze dne 7. 7. 2015:
Ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2008 sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009) již dříve dovodila, že věřitel může uplatnit svou pohledávku žalobou u soudu podanou proti „neznámým dědicům“ zemřelého dlužníka, jestliže za řízení o dědictví nebo jinak dosud nebylo objasněno, zda zůstavitel zanechal dědice, popřípadě o kom lze mít důvodně (zejména podle poznatků z probíhajícího dědického řízení) za to, že je zůstavitelovým dědicem. V případě, že žalobce podá žalobu proti „neznámým dědicům“ zemřelého dlužníka, soud uváží, zda je možné v řízení ihned pokračovat nebo zda řízení musí být přerušeno až do skončení řízení o zůstavitelově dědictví. V řízení lze ihned pokračovat jen tehdy, bylo-li nepochybně zjištěno, že zůstavitel zanechal takový majetek, že zůstavitelovi dědici (stát, má-li mu dědictví připadnout jako tzv. odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák.) budou zcela jistě odpovídat ve smyslu ustanovení § 470 a § 472 obč. zák. za všechny zůstavitelovy dluhy (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele) v plném rozsahu; v takovém případě soud v řízení ustanoví žalovaným „neznámým dědicům“ zemřelého dlužníka opatrovníka (§ 29 odst.1 OSŘ). V ostatních případech, zejména tehdy, je-li dosud pochybné, v jakém rozsahu budou zůstavitelovi dědici (stát, má-li mu dědictví připadnout jako tzv. odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák.) odpovídat ve smyslu ustanovení § 470 a § 472 obč. zák. za zůstavitelovy dluhy (a za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele), nebo je-li dokonce dědictví předluženo, soud řízení přeruší podle ustanovení § 109 odst.2 písm.c) OSŘ až do skončení řízení o zůstavitelově dědictví.
V projednávané věci žalobce neuplatnil žalobou u soudu pohledávku za zůstavitelem M. S., neboť se domáhal, aby mu byla přisouzena pohledávka „úhrady nákladů spojených se správou budovy“ a „úhrady za plnění spojené s užíváním jednotky“ za období od II/09 do III/2010 ve výši 40.395,- Kč. Vzhledem k tomu, že zůstavitel M. S. byl v této době již mrtev (zemřel dne 28.11.2007), je nepochybné, že k zaplacení žalobcem požadovaného plnění nemůže být poprávu zavázán jeho dědic z důvodu odpovědnosti za dluhy zůstavitele, ale jen ten, komu připadl zůstavitelův členský podíl v družstvu.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého připadl státu (České republice) majetek zůstavitele M. S. jako tzv. odúmrť, nelze souhlasit. I když dědictví po M. S. nenabyl (nemůže nabýt) žádný dědic a i když stát (Česká republika) je (z důvodů výše vylíčených) považován za vlastníka celého majetku patřícího do dědictví, je v projednávané věci především rozhodné to, že státu (České republice) nebylo usnesením o dědictví vydaným podle ustanovení § 175q odst.1 písm.b) OSŘ potvrzeno, že by mu dědictví připadlo jako tzv. odúmrť podle ustanovení § 462 obč. zák.; protože k připadnutí dědictví státu jako tzv. odúmrti nedochází již na základě smrti zůstavitele, ale teprve až podle pravomocného usnesení o dědictví, je nepochybné, že stát (Česká republika) není „právním nástupcem“ zůstavitele M. S. a tedy ani členem družstva. K uvedenému je třeba dodat, že státu (České republice) nemůže ani v budoucnu dědictví po M. S. připadnout jako tzv. odúmrť, neboť pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30.8.2013 č.j. 20 D 1048/2008-220 byla nařízena likvidace dědictví po M. S. a potvrzení připadnutí dědictví státu tím je – jak uvedeno již výše – vyloučeno. V projednávané věci je dále třeba vzít v úvahu rovněž to, že k zaplacení žalobcem uplatněné pohledávky za dobu od II/09 do III/2010 nemůže být zavázán ani ten, kdo by při likvidaci dědictví (případně) nabyl členský podíl zůstavitele M. S. v družstvu. I kdyby totiž došlo při likvidaci dědictví ke zpeněžení (§ 175u odst.1 OSŘ) zůstavitelova členského podílu v družstvu, popřípadě kdyby členský podíl zůstavitele připadl podle ustanovení § 175u odst.2 OSŘ státu, nemohou na nabyvatele členského podílu zůstavitele v družstvu (na stát) přejít dluhy, které vznikly dříve, než na něho přešlo členství v družstvu, a tedy ani dluh odpovídající žalobcem uplatněné pohledávce.
