Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 614/2019, ze dne 23. 4. 2019:
Má-li být prominutí činu výslovné, je (mimo jiné) nezbytné, aby zůstavitel o spáchaném činu věděl. Z uvedeného bez jakékoliv pochybnosti vyplývá, že čin povahy úmyslného trestného činu, spáchaný proti zůstaviteli nebo některé z osob taxativně vypočtených v ustanovení § 1481 o.z., způsobuje dědickou nezpůsobilost pachatele pouze v případě, že byl spáchán ještě za zůstavitelova života, jinak by zůstavitel neměl možnost pachateli tento čin prominout.
Nelze tedy než dovodit, že v probíhajícím trestním řízení, vedeném proti žalobci (potenciálnímu závětnímu dědici zůstavitele) Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. 4 T 7/2017 pro pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, týkající se dispozice s majetkem zůstavitele po jeho smrti, nejde o otázku, která by mohla mít význam pro rozhodnutí soudu ve sporném řízení v projednávané věci.
