Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 15 C 16/2020, ze dne 16. 12. 2021:
Dle citovaného zákonného ustanovení § 1636 odst. 1 o.z. dědí spolužijí osoba (v praxi nejčastěji druh či družka), pokud žila nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitele ve společné domácnosti se zůstavitelem a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla na zůstaviteli odkázána výživou.
Dle platných judikaturních závěrů (rozhodnutí KS v Plzni pod sp. zn. 5 Co 54/67) předpokládá společná domácnost zpravidla společné bydlení a je spotřebním společenstvím trvalé povahy představující skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž jeho členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišení hospodaří se svými příjmy.
Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo byla odkázána výživou na zůstavitele (NS 21 Cdo 436/2001).
Dle závěrů rozhodnutí KS v Praze sp. zn. 21 Ok 44/52 pak společná domácnost nemusí být automaticky přerušena z důvodu přechodného pobytu na jiném místě (studium nebo práce v zahraničí, strávení několika měsíců před smrtí v nemocnici).
Společné uhrazování nákladů na potřeby členů společné domácnosti pak dle závěrů Nejvyššího soudu ČR prezentovaných v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4795/2009 nemusí nutně znamenat jen poskytování finančních prostředků, ale může spočívat též v poskytování materiálních výhod plynoucích z péče o společnou domácnost.
Vztaženo na projednávaný případ, pak v kontextu se skutkovými zjištěními, zákonnou dikcí a citovanými judikaturními závěry nutno uzavřít, že žalobkyně zákonnou podmínku § 1636 odst. 1 o.z. splňuje. Vztah žalobkyně a zůstavitele byl vztahem dlouhodobým, když jak sama žalobkyně, tak svědci ve věci slyšení, zejména sourozenci zůstavitele, [jméno] a [jméno][celé jméno žalovaného], jakož i matka žalobkyně, Prof., [celé jméno svědkyně], [anonymizováno], dlouhodobost vztahu potvrdili. K povaze vztahu a podobě společného soužití pak se rovněž jednotliví svědci vyjádřili, zde se však promítla vzdálenost míst jejich bydlišť a zejména sourozenci [příjmení] popsaný nikoliv důvěrný a blízký sourozenecký vztah. Pakliže tito svědci o charakteru a povaze společného soužití žalobkyně a zůstavitele ničeho neuvedli, přičemž neměli ani povědomost o případném způsobu jejich společného hospodaření, nutno vyjít z obsahu účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi její matky, která byla s dcerou, tedy žalobkyní a zůstavitelem, alespoň v pravidelném elektronickém kontaktu. Nutno poznamenat, že skutková zjištění učiněná ze zmíněných důkazů pak nebyla žádným z důkazů v řízení provedených zpochybněna, ani vyvrácena. Nepřímo pak existenci společného soužití ve smyslu ustanovením § 1636 odst. 1 o.z., jako první nezbytné podmínky pro zákonný dědický nárok žalobkyně, svědčí fakt totožné adresy žalobkyně a zůstavitele na území Švýcarska, kdy je tento zřejmý z nájemní smlouvy ze dne [datum], potvrzení o pobytu ve Švýcarsku a povolení k pobytu žalobkyně. Existence totožného místa pobytu žalobkyně a zůstavitele na území Švýcarska byla prokázána také potvrzením Migračního úřadu ze dne [datum]. Ze všech citovaných listin nade vší pochybnost vyplývá, že tomu tak bylo nejméně v období od [datum] do data úmrtí zůstavitele dne [datum] na následky pracovního úrazu. Osoby blízké zůstaviteli- jeho sourozenci, s nimiž však neudržoval dle jejich vlastních výpovědí nijak blízký a důvěrný vztah, připustily, že žalobkyně dlouhodobě se zůstavitelem pracovala, přátelila se, byla mu v blízkosti, pomáhala mu a jeho života se nespecifikovanou měrou účastnila, to vše nepřetržitě již od roku 2007. Pro konflikty v rodině zůstavitele, která nesporně žalobkyni nepřijala, jak ve shodě vypověděli sourozenci [celé jméno žalovaného], jakož i žalobkyně a její matka, nebyla žalobkyně blízkými příbuznými zůstavitele osobnostně akceptována, nicméně přes popsaný nesouhlas rodiny zůstavitel se žalobkyní nejméně v jedné domácnosti, potažmo na totožné adrese, žil a činil tak řadu let. [příjmení] o společnou domácnost ze strany žalobkyně pak vyplynula především z výpovědi žalobkyně samotné, když žádný ze slyšených svědků o způsobu a podobě společného hospodaření neměl žádné osobní poznatky a veškeré informace byly pouze informacemi zprostředkovanými. Z výpisů z účtu žalobkyně však vyplynulo, že tato měla zadány v době rozhodné, tj. v době jednoho roku před úmrtím zůstavitele, trvalé příkazy ze svého účtu na bezhotovostní operace týkající se úhrady nákladů jak společného bydlení, tak pouze plateb na úhradu závazků samotného zůstavitele (např. náklady telefonu). Z obsahu připojeného dědického spisu sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že zmocněnci žalovaných při jednání o pozůstalosti po [jméno][celé jméno žalovaného] namítli, že žalobkyně nežila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, avšak připustili, že tomu tak bylo po dobu pouze 3 měsíců před jeho smrtí. Tuto skutečnost pak v rámci soudního řízení již neuvedli a pouze nekonkrétně popisovali vztah žalobkyně a zůstavitele, ač právě z obsahu jejich výpovědí vyplynulo, že i přes rozdílnost bydlišť na území ČR v době přechodného pobytu zůstavitele zde při jeho léčebném procesu na přelomu let 2017 2018 tomuto žalobkyně zásadním způsobem vypomáhala, když jej doprovázela na veškerá lékařská ošetření, pravidelně jej v místě přechodného bydliště navštěvovala a její stálé přítomnosti zde bránila již výše popsaná osobní nevraživost v rodině. Pominout nelze obsah podkladů lichtenštejnských státních orgánů, kdy ač nepochybně se jedná o důsledky aplikace tamních zákonných norem, nutno přiznat validitu těchto listin taktéž pro předmětné řízení, neb hodnotí posuzovanou a sporovanou skutečnost společného soužití žalobkyně a zůstavitele, kdy tamní úřady uzavřely, že žalobkyně byla„ životní partnerkou“ zůstavitele, pročež jí byl přiznán statut poškozené osoby v trestním a následně občanskoprávním řízení. Přes shora zjištěnou dlouhodobost vztahu žalobkyně a zůstavitele podstatnou jest ryze doba od [datum] do [datum]. Právě toto období pak zahrnuje dobu, kdy jak žalobkyně, tak zůstavitel, dočasně a společně území Švýcarska opustili, a to z důvodu plánované léčby zůstavitele na území ČR. [příjmení] fakt, že i v tomto případě žalobkyně zůstavitele doprovázela, nepřímo svědčí výše přijatým závěrům o tom, že žalobkyně a zůstavitel žili po zákonem požadovanou dobu ve společné domácnosti a že z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost, jejíž náklady nesli také v době svého pobytu v ČR, kdy jak bylo výpisy z účtu žalobkyně prokázáno, hradila žalobkyně náklady bydlení prostřednictví bezhotovostních plateb ze svého účtu i po toto období. S ohledem na výše rozvedené skutečnosti a faktu, že k dočasné přetržce společného soužití zůstavitele a žalobkyně došlo z objektivních důvodů zahrnujících již zmiňovanou nevraživost v rodině zůstavitele vůči žalobkyni, neexistenci společného bydliště na území ČR, dočasnou povahu tohoto pobytu vyvolanou potřebou na straně zůstavitele podrobit se poúrazové léčbě má soud za to, že ani v tomto období nedošlo k ukončení vedení společné domácnosti, když i v tomto období žalobkyně, jak bylo prokázáno, nesla náklady společné domácnosti, zůstaviteli finančně i jinak vypomáhala a v návaznosti na to pak došlo na jaře roku 2018 k obnovení společného soužití na území Švýcarska. Jako partneři byli žalobkyně a zůstavitel vnímáni také osobami, s nimiž docházeli do kontaktu na území ČR, o čemž vypověděla svědkyně [celé jméno svědkyně], tak na území Švýcarska- viz písemné vyjádření [jméno][příjmení], jednatele společnosti [příjmení][jméno].
Pokud se týká namítané dědické nezpůsobilosti žalobkyně pro tvrzený fakt údajně zamlčených finančních prostředků na účtu zůstavitele, pak je soud toho názoru, že bude věcí následujícího pozůstalostního řízení a kompetencí soudní komisařky posoudit otázku dědické způsobilosti žalobkyně, a to v návaznosti na pravomocné skončení tohoto soudního řízení, když předmětná otázka již rámec tohoto soudního řízení překračuje. Pouze ve stručnosti soud poznamenává, že důvody dědické nezpůsobilosti vymezuje § 1481 o.z., který stanoví, že z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Otázka existence zmiňovaných finančních prostředků spadá do procesu pozůstalostního řízení a budou-li zjištěny, nic nebrání příslušné soudní komisařce v jejich zahrnutí do aktiv pozůstalosti. Na věc tak možno vztáhnout závěry prezentované ve znění rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 5543/2015.
