Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, ze dne 8. 10. 2014:
Zůstavitelka vydědila žalobkyni podle ustanovení § 469a odst. 1 písm.b) obč. zák. – jak vyplývá z její závěti a listiny o vydědění, sepsané dne 25.6.2008 do notářského zápisu notářkou JUDr. Magdou Fajovou – proto, že žalobkyně o ni „dlouhodobě a trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její potomek projevovat měla, více jak 10 let se s ní osobně ani písemně nestýká, nezajímá se o její osobu, o její zdravotní stav, zda potřebuje nějakou pomoc apod.“, a že zůstavitelce „o jejím osobním životě není nic známo, neví, zda pracuje, kde bydlí, s kým žije“ a, „pokud v minulosti vyděděnou dceru k sobě zvala, na pozvání nikdy nereagovala“.
Soudy z provedených důkazů (mimo jiné) zjistily, že vztahy mezi žalobkyní a jejími rodiči narušil poměr žalobkyně s mladším mužem R. Z., kvůli němuž otec žalobkyně ji „zapověděl“ navštěvovat dům rodičů „s přítelem“, což zůstavitelka mlčky akceptovala. Otec žalobkyně M. V. zemřel dne 21.3.2007; na pohřbu otce zůstavitelka pozvala žalobkyni na návštěvu (za podmínky, že se „polepší“), nicméně ve vztazích mezi žalobkyní a zůstavitelkou nedošlo k žádné změně. Z vypořádání dědictví po M. V., který listinu o vydědění nezanechal, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na její dědický podíl částku 276.618,- Kč, z toho částka 138.309,- Kč měla být vyplacena v říjnu 2007 a zbývajících 138.309,- Kč v dubnu 2008.
Dovolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že dospělé (zletilé) dítě je oprávněno samo se rozhodnout o způsobu svého osobního (rodinného) života, aniž by se v tomto směru mělo (muselo) řídit přáním svých rodičů nebo jiných příbuzných anebo dalších osob. Nevhodný způsob života dítěte je důvodem pro jeho vyloučení ze zákonného dědického práva po rodičích jen tehdy, naplňuje-li důvody k vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm.c) nebo d) obč. zák.
V projednávané věci se vztahy mezi žalobkyní a jejími rodiči narušily tím, že rodiče účastníků nesouhlasili se známostí žalobkyně s R. Z., a že jí proto (otec žalobkyně výslovně a zůstavitelka mlčky) „zapověděli navštěvovat jejich dům“. Neprojevovala-li žalobkyně poté o rodiče (o zůstavitelku a o svého otce) opravdový zájem, který by jako jejich dcera měla projevovat, je zřejmé, že k tomu neměla reálnou možnost, neboť její rodiče neměli (neupustí-li od své známosti) zájem se s ní (kvůli její známosti) stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. Soudy obou stupňů se ostatně v tomto směru shodly na tom, že jednání žalobkyně nepředstavovalo (v době do smrti otce žalobkyně M. V.) důvod k vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm.b) obč. zák.
Žalobkyně přiléhavě upozorňuje na to, že od smrti jejího otce do vyhotovení závěti a listiny o vydědění uplynulo jen 15 měsíců a 4 dny a že v té době (podle tvrzení žalobkyně) ještě nebyly (vůči ní) vyrovnány splatné závazky z vypořádání dědictví po jejím otci M. V. I kdyby zůstavitelka v pozvání žalobkyně na návštěvu, které se událo na pohřbu otce žalobkyně, vskutku spatřovala svou snahu (iniciativu) o zlepšení vztahů se žalobkyní, nepředstavovalo to takovou změnu ve vztazích se žalobkyní, od níž by se mohla odvíjet úvaha o možném počátku nedostatku opravdového zájmu ze strany žalobkyně v nastávajícím období. Ostatně, zůstavitelka v tom, co se událo v jejích vztazích se žalobkyní po smrti M. V., důvod k vydědění žalobkyně ani nespatřovala; v závěti a listině o vydědění ze dne 25.6.2008 hovoří o „dlouhodobém a trvalém neprojevování zájmu“ ze strany žalobkyně „po dobu více než 10 let“, aniž by se o událostech v době pohřbu svého manžela (nebo později) jakkoliv zmiňovala (zřejmě proto, že je z hlediska důvodu k vydědění nepokládala za důležité).
Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou je třeba v projednávané věci hodnotit – z hlediska naplnění důvodu vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm.b) obč. zák. – ve shodě s vylíčením důvodu vydědění uvedeným v závěti a listině o vydědění ze dne 25.6.2008 v celku „za posledních více jak 10 let“ (počítáno od provedeného vydědění) a že chování žalobkyně k zůstavitelce v době po smrti jejího otce (manžela zůstavitelky) není samo o sobě způsobilým důvodem pro její vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm.b) obč. zák.
