Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2956/2010, ze dne 30. 8. 2012:
Odvolací soud – jak dále vyplývá z napadeného rozsudku – důkazy zhodnotil způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 o.s.ř. a v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení výsledků dokazování řídil [že jsou zde elementární rozpory ve výpovědích žalobkyně a) před Policií ČR a před soudem, že fotodokumentace ve spisech nesvědčí o tom, že by v bytě žil, kromě osamělého staršího muže, jehož zálibou je myslivost, kdokoli další, že stav bytu byl téměř totožný v roce 2003 jako v roce 2006 v okamžiku smrti zůstavitele, že si žalobkyně a) nechala zasílat úřední korespondenci – písemnosti od úřadu práce – na jinou adresu, než na které dle svého tvrzení celé roky vedla se zůstavitelem společnou domácnost a kde údajně skutečně bydlela, že například dne 13.12.2005 potvrdila žalobkyně a) svým podpisem převzetí zásilky vypravené Úřadem práce v Rokycanech na adrese, že podle vyjádření představenstva družstva byt obýval pouze zůstavitel, i když měl v bytě hlášeny další dvě osoby, které se však v bytě nezdržují, že při provádění odečtů vody byly potíže, neboť zůstavitel většinou neumožňoval přístup do bytu, že z vykázané spotřeby vody za rok 2005 sice nelze učinit jednoznačný závěr o tom, kolik osob žilo v zůstavitelově bytě, vzbuzuje však objektivně vážné pochybnosti o tom, zda v bytě skutečně žily tři osoby, když v tomto bytě byla nejmenší spotřeba vody v celém domě, a že i objednávka pohřebních služeb byla vystavena na jméno žalobkyně a), v níž je uvedena adresa bydliště s poznámkou zaslat RO (Rokycany),]; ve světle těchto závěrů nemohou obstát další důkazy (výslechem svědků), i kdyby byly početně vyšší než uvedené důkazy, které prokazují rozhodné skutečnosti. Protože odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že nepominul žádné skutečnosti, které by v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, a že v hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti není logický rozpor, nejsou shora uvedené dovolací námitky žalobkyň opodstatněné.
Neopodstatněná je rovněž námitka žalobkyň o nutnosti samostatného posouzení nároku žalobkyně b) o určení jejího dědického práva po zůstaviteli. V postupu odvolacího soudu, který logicky posoudil nárok žalobkyně b) společně s nárokem její matky, nelze spatřovat „zásadní pochybení“. Tím, zda v rozhodném období ve společné domácnosti se zůstavitelem žila také žalobkyně b) jako (tehdy nezletilá) dcera žalobkyně a), nebylo potřebné se v projednávané věci zabývat samostatně, neboť všechny argumenty odvolacího soudu svědčící v neprospěch vedení společné domácnosti žalobkyně a) se zůstavitelem zjevně platí i pro žalobkyni b).
