Zkoumání pravosti podpisu zůstavitele na závěti

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 209/2018, ze dne 12. 10. 2020:

Žalobkyně je dcerou a oba žalovaní syny zůstavitele [celé jméno žalovaného], [datum narození], zemř. [datum]. Řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalovaného] je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 26D 1189/2016 Soudní komisařka usnesením ze dne 23.5.2018, které nabylo právní moci dne 16.6.2018, uložila žalobkyni, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti oběma žalovaným na určení, že je dědičkou ze závěti ze dne [datum]. Žalobkyně podala žalobu u zdejšího soudu dne 31.7.2018. Zůstavitel sepsal vlastní rukou dvě listiny označené jako závěť ze shodným datem [datum], ve kterých odkázal veškerý movitý i nemovitý majetek žalobkyni a zároveň oba své syny, tedy oba žalované, vydědil. V průběhu řízení o pozůstalosti, při jednání před soudní komisařkou dne 17.4.2018, žalobkyně uznala závěť za pravou a platnou, vyjma vydědění pozůstalých synů, na kterém netrvá, žalovaní pravost závěti neuznali a vyjádřili pochybnosti, zda zůstavitel obě listiny sepsal a podepsal. Znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – ruční písmo, ze dne 13.2.2020, zpracovaným Ing. Danielou Šilhovou, bylo zjištěno, že sporné ručně psané texty na obou závětích ze dne [datum] vyhotovil zůstavitel v rovině vysoké pravděpodobnosti, že lze kategoricky konstatovat, že sporný podpis na závěti č. 1/155 ze dne [datum] je pravý podpis [celé jméno žalovaného] a že sporný podpis na závěti č. 2/155 ze dne [datum] je v rovině vysoké pravděpodobnosti pravý podpis [celé jméno žalovaného].

Vzhledem k datu pořízení závěti soud aplikoval při právním hodnocení platnosti závětí právní úpravu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákon), byť v ostatním jsou aplikována, s odkazem na ust. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (NOZ) příslušná ustanovení NOZ, neboť zůstavitel zemřel za jeho účinnosti.

Podle ust. § 476 odst. 1, 2 občanského zákona zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

Podle ust. § 476a občanského zákona vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

V řízení bylo jednoznačně prokázáno znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – ruční písmo, že obě listiny ze dne [datum] označené jako závěť, sepsal vlastní rukou zůstavitel a také je vlastní rukou podepsal. Obrana žalovaných, že se tak nestalo, byla znaleckým posudkem jednoznačně vyvrácena. Protože obě vyhotovení závěti ze dne [datum] obsahují po formální stránce všechny náležitosti požadované shora citovanými ustanoveními občanského zákona, je žaloba na určení dědického práva, tak jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku, důvodná a soud jí proto v celém rozsahu vyhověl. Platností vydědění obou žalovaných se soud v tomto řízení nezabýval, protože žalobkyně již v průběhu pozůstalostního řízení, jak rozvedeno shora, výslovně prohlásila, a učinila to tak i v tomto řízení, že vydědění obou žalovaných obsažené v obou vyhotoveních závěti ze dne [datum] neuznává a že jsou závěti v této části neplatné.

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek