Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2447/99, ze dne 31. 10. 2000:
Lze souhlasit s odvolacím soudem, že požadavkům ustanovení § 476b občanského zákoníku před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele, bylo učiněno zadost tím, že obě svědkyně úkonu JUDr. B. a JUDr. V. listinu obsahující závěť spolu s M. W. podepsaly poté, kdy byly současně přítomny jak tomu, kdy M. W. svou závěť, obsahující mimo jiné i přímé prohlášení, že jde o pořízení o jejím majetku pro případ její smrti, nahlas diktovala, tak při bezprostředně následujícímu vytištění listiny obsahující tuto závěť a při jejím hlasitém čtení. Ze znění ustanovení § 476b občanského zákoníku nelze důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule); zákon zde předepisuje pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli výslovně a nikoliv jen konkludentně (mlčky); hlasité diktování i následující hlasité přečtení závěti v posuzovaném případě pouhý konkludentní projev vylučuje.
Správným shledal dovolací soud rovněž závěr odvolacího soudu hodnotící požadavek analogické aplikace notářských předpisů týkajících se spojování listů papíru v případě, že listina je sepsána na několika listech. V důvodech lze odkázat na v tomto směru zcela vyčerpávající a výstižné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
