Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1798/2015, ze dne 17. 12. 2015:
Od sporu o dědické právo je třeba důsledně odlišovat situaci, kdy je nepochybné, kdo je zůstavitelovým dědicem, avšak je tu sporné, jaký (jak vysoký) mají dědický podíl. Zatímco spor o dědické právo se řeší postupem podle ustanovení § 175k odst.1 nebo 2 OSŘ, ve sporu o výši dědického podílu se ustanovení § 175k odst.1 nebo 2 OSŘ neuplatní, neboť v takovém sporu nejde o dědické právo, ale výši dědických podílů osob, jejichž dědické právo bylo zjištěno; spor o výši dědického podílu se tedy vždy řeší v řízení o dědictví (jako předběžná otázka pro usnesení o dědictví), přičemž sporné skutečnosti jsou předmětem dokazování, v němž lze provést nejen důkazy navržené účastníky řízení o dědictví, ale i jiné (další) důkazy, které jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci (§ 120 odst.2 OSŘ). Uvedený závěr, který byl judikatorně jmenovitě vyjádřen u otázky započtení daru na dědický podíl a z něho vyplývající „modifikace“ dědických podílů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2003 sp. zn. 30 Cdo 889/2002, který byl uveřejněn pod č. 20 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004), nepochybně platí i v dalších případech, v nichž je třeba stanovit výši dědických podílů osob, jejichž dědické právo bylo v řízení o dědictví zjištěno (prokázáno).
