Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1557/2015, ze dne 6. 5. 2016:
Přestože právní teorie dříve zastávala názor, že nesplnění jen některé z předepsaných náležitostí má za následek, že listinu sepsanou notářem nelze považovat za listinu veřejnou, postupně se prosazuje méně rigorózní výklad. Ten vychází ze závěru, že není-li v notářské listině obsažena náležitost, která je jen málo významná, může se – s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu – přesto jednat o listinu veřejnou (srov. právní názor vyjádřený in Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M., Wawerka, K. a kol.: Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, str. 50).
Podobně judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že náležitosti notářských listin jsou z hlediska kvality různě závažné. Pouze v případě, že by chyběly takové náležitosti, bez nichž by nebylo možno individualizovat notářský zápis, účastníky nebo další osoby zúčastněné na úkonu, nebo takové náležitosti, které jsou nezbytnou součástí notářského zápisu, bylo by nutno dojít k závěru, že písemnost nelze považovat za notářský zápis, a tedy za veřejnou listinu (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze 30.4.1976, sp. zn. 4 Cz 34/76, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 1977; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2008, sp. zn. 21 Cdo 4566/2007).
O takový případ však v projednávané věci nešlo. Účastníkem je nutno chápat pouze účastníka právního vztahu obsaženého v notářském zápisu (srov. Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M., Wawerka, K. a kol.: Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, str. 244). Z hlediska skutkového stavu (jak již bylo uvedeno výše, správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že žalovaný 1) zůstavitele „pouze doprovázel k notáři“ a „byť byl přítomen vlastního sepisu notářského zápisu, nevystupoval ani jako úřední osoba, tlumočník, pisatel nebo předčitatel, ani jako účastník, svědek nebo důvěrník“. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) nebyl žádnou z osob vyjmenovaných v ustanovení § 63 písm. c) not. ř., neboť účastníkem byl pouze zůstavitel, když obsahem notářského zápisu byla závěť zůstavitele, která je jeho jednostranným projevem vůle, a žalovaný 1) při sepisu závěti nevystupoval ani jako zástupce zůstavitele ani jako svědek, důvěrník či tlumočník, když ani ve smyslu ustanovení § 65, 67 a 69 not.ř. nebyly v projednávaném případě tvrzeny ani zjištěny skutečnosti odůvodňující přítomnost těchto osob při sepisu notářského zápisu obsahujícího závěť zůstavitele jako základní náležitost notářského zápisu, má dovolací soud za to, že v projednávané věci nelze zaznamenání přítomnosti žalovaného 1) při sepisu notářského zápisu obsahujícího závěť zůstavitele považovat za náležitost notářského zápisu, a proto nelze souhlasit s názorem dovolatelky, že u předmětného notářského zápisu nejsou splněny náležitosti notářského zápisu, pro které jej nelze považovat za notářský zápis ani za veřejnou listinu, a tedy ani nelze z tohoto důvodu dovodit neplatnost v notářském zápisu obsaženého právního úkonu – závěti zůstavitele.
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k notářskému zápisu obsahujícímu závěť zůstavitele není způsobilá zpochybnit ani námitka žalobkyně o tom, že se soudy nezabývaly otázkou platnosti závěti ve smyslu § 476f obč. zák. a § 66 not.ř., neboť s ohledem na skutečnost, že žalovaný 1) nevystupoval při sepisu závěti zůstavitele formou notářského zápisu ani jako svědek úkonu, a že v projednávaném případě nebyla pro platnost závěti učiněné formou notářského zápisu účast svědka dle ustanovení § 65 odst. 1 not.ř. třeba, nebylo právní posouzení této otázky pro projednávaný případ rozhodující.
Dovolací soud nesouhlasí ani s názorem žalobkyně, že v důsledku nezaznamenání přítomnosti žalovaného 1) při sepisu notářského zápisu chybějí v příslušné závěti takové náležitosti, bez nichž by nebylo možné rozeznat další osoby zúčastněné na úkonu. Žalobkyně přehlíží, že osobou zúčastněnou na věci se rozumí osoba, která má z jednání účastníka (účastníků) nějaký prospěch nebo se jí jinak dotýká právní úkon účastníka či účastníků (srov. Bílek, P., Fiala, R., Jindřich, M., Wawerka, K. a kol.: Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010, str. 255), a že žalovaný 1) byl jako osoba zúčastněná na věci – povolal-li jej zůstavitel za svého univerzálního dědice – v závěti zůstavitele sepsané formou předmětného notářského zápisu řádně individualizován v části, kterou jej zůstavitel povolal za svého dědice, když žalovaného 1) označil jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm, a tedy není možné uzavřít, že by z předmětné závěti nebylo možné rozeznat žalovaného 1) jako osobu zúčastněnou na věci.
