Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 10 C 362/2021, ze dne 16. 3. 2022:
V projednávané věci soud vycházel z výpovědi účastníků, svědků a listinných důkazů založených ve spise. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel [jméno] [příjmení] vydědil žalobkyni listinou (notářským zápisem) dne 14.10.1999 a zemřel dne 6.4.2021. Soud vycházel z ustanovení § 3072 o.z. a listinu o vydědění považuje za platnou, neboť, byť byla sepsána v době účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. (platný do 31.12.2013), vyhovuje nyní platnému a účinnému občanskému zákoníku (o.z.). Soud vzal v úvahu, že listina o vydědění byla pořízena zůstavitelem více jak dvacet let před jeho úmrtím, kdy zůstavitel vydědil žalobkyni v jejich 24 letech z důvodu shora uvedených, aniž by předtím projevil o žalobkyni do té doby jakýkoliv zájem jako otec. Soud se zabýval vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelem a v řízení bylo prokázáno jednak výpovědí žalobkyně, ale zejména výpovědí žalované č.2, která ve své původní účastnické výpovědi uvedla, že neví, zda zůstavitel vyvíjel nějakou snahu, aby se se žalobkyní sešel. Posléze žalovaná č. 2 vypověděla, že jí teta [jméno] [celé jméno žalované] říkala, že není pravdou, že by se zůstavitel o žalobkyni nezajímal, ale sociální pracovnice mu řekla, ať či holce neplete hlavu, že tam jsou problémy. Nutno konstatovat, že žalobkyně byla ve velmi útlém věku, když zůstavitel od její matky odešel. Z tohoto lze usuzovat, že problémy žalobkyně jako dítěte (jakým způsobem a jak žije) zůstavitele nezajímaly, rovněž tak nezajímaly ani jeho širší rodinu (např. jeho sestru [jméno] [celé jméno žalované]). Zůstaviteli muselo však být zřejmě známo v jakých neradostných poměrech žalobkyně v dětství žila, jak dosvědčila svědkyně [jméno] [příjmení]. Provedenými důkazy bylo tedy prokázáno, že sám zůstavitel neměl zájem se se žalobkyní stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy jako mezi otcem a dcerou, byla mu lhostejná, nezájem žalobkyně o jeho osobu se ho nedotýkal a sám tedy k tomuto stavu mezi ním a žalobkyní přispěl, když ani posléze, v případě, kdy ho žalobkyně kontaktovala ohledně nemocí v rodině, s ní vztah nenavázal. Pokud se týká neposkytnutí pomoci žalobkyní zůstaviteli v době jeho nemoci, tak nelze ani toto přičítat žalobkyni k tíži, neboť žalobkyni nikdo z okolí zůstavitele nekontaktoval, aby ji o jeho zdravotním stavu informoval, jak vyplývá z výpovědi žalované č. 2, která uvedla, že i ona nenavazovala se žalobkyní žádný kontakt. Nicméně žalobkyně by byla schopna péči o zůstavitele s ohledem na své odborné předpoklady zajistit, jak dokládá shora uvedené vyjádření [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaná č.1 shora listinnými důkazy dokládá, že zajišťovala dlouhodobě péči o nemocného zůstavitele, lze jí toto přičíst ke cti, nicméně nelze však dospět k závěru, že by žalobkyně v rozporu s dobrými mravy zůstaviteli případnou potřebnou pomoc neposkytla. Soud tedy s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí v celém rozsahu vyhověl.
