Účel předběžného šetření
V předběžném šetření soud provede všechny úkony potřebné pro zjištění stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde.
TLÁŠKOVÁ, Šárka. § 139 [Účel předběžného šetření]. In: SVOBODA, Karel, TLÁŠKOVÁ, Šárka, VLÁČIL, David, LEVÝ, Jiří, HROMADA, Miroslav a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 303–307, marg. č. 24:
Účel předběžného šetření
Předběžné šetření je často podceňovaná část řízení o pozůstalosti. Celý průběh řízení a fakt, zda budou dědicové schopni se mezi sebou dohodnout o vypořádání majetku, se přitom často odvíjí právě od dobře zvládnutého předběžného šetření.
Smrt blízké osoby je jednou z nejnešťastnějších událostí v lidském životě. Proto je nutno na řízení o pozůstalosti nahlížet nejen z pohledu právního, ale také z pohledu morálně-lidského. Ten, jehož zasáhne úmrtí blízkého člověka, zpravidla nejprve potřebuje určitý čas, aby se s tragickou událostí ve svém životě vyrovnal. V případě úmrtí osoby zpravidla trvá přibližně měsíc, než se pozůstalostní spis po úmrtí zůstavitele dostane k soudnímu komisaři spolu s pověřením příslušným soudem. Pakliže se dědici sami neohlásí, považují autoři tohoto komentáře za vhodné určitou dobu (nejméně měsíc od úmrtí) vyčkat se zasláním předvolání k předběžnému šetření, aby dědicové měli čas uspořádat si osobní záležitosti související s úmrtím blízké osoby. Účelem předběžného šetření je získání základních poznatků o skutečnostech, na nichž závisí další postup řízení o pozůstalosti – zjištění pravomoci a příslušnosti k projednání, zjištění okruhu dědiců, rozsahu majetku zůstavitele a jeho dluhů, případně zmapování mezilidských vztahů mezi dědici.
Příprava soudního komisaře na předběžné šetření
Samotnému sepisu protokolu o předběžném šetření předchází příprava na jednání.
Soudní komisař nejprve zjišťuje, zda jsou splněny podmínky řízení. Zkoumá, zda je k projednání pozůstalosti dána pravomoc (to je nutné zkoumat zejména ve věcech s mezinárodním prvkem, pokud není dána pravomoc soudu České republiky, je nutné řízení zastavit) a místní příslušnost soudu, který ho pověřil (§ 99), a zda on sám je příslušný podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout (§ 101).
Soudní komisař v rámci přípravy na jednání dále provádí úkony potřebné k objasnění stavu pozůstalostního jmění a pro zjištění dědického práva (osob, které mají právo na pozůstalost), odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, jejichž právní sféry se projednání pozůstalosti dotýká.
Ohledně vyhledávání ve veřejných seznamech, evidencích nebo systémech vedených podle jiného právního předpisu viz komentář k § 140.
Okruh osob předvolávaných k předběžnému šetření
Je otázkou, koho k předběžnému šetření předvolávat. Do 31. 12. 2013 byla zpravidla vždy předvolávána osoba, která se postarala o pohřeb zůstavitele, neboť ta byla uvedena v úmrtním listu spolu s kontaktními údaji, jakkoli nebylo vždy pravidlem, že tato osoba měla povědomí o majetkových a příbuzenských poměrech zůstavitele. S předvolanou osobou se případně mohly dostavit i další osoby, které byly schopny tyto informace poskytnout, případně se předvolaná osoba mohla se soudním komisařem domluvit (i telefonicky nebo e-mailem) a navrhnout místo sebe k sepisu protokolu o předběžném šetření jinou, o poměrech zůstavitele informovanější osobu.
Tento postup je i nadále předpokládán podle § 81 JŘSoud, podle něhož v rámci předběžného šetření soudní komisař zejména provede výslech osoby, o níž lze předpokládat, že je informována o osobních a majetkových poměrech zůstavitele, o jeho dluzích, nákladech jeho pohřbení, případně o jeho právních jednáních pro případ smrti, a vyhotoví o tom protokol.
Největším negativem nové úpravy řízení o pozůstalosti je prodloužení celkové doby řízení, a to za situace, kdy naprosto prvořadou a sledovanou záležitostí je rychlost řízení. ObčZ i ZŘS přicházejí s řadou ustanovení, která řízení prodlouží – šest dědických tříd (prodlouží odmítání dědictví), nově obsahuje lhůty, které dříve upraveny nebyly (prodloužení lhůty pro odmítnutí dědictví osob, které mají výlučné bydliště v cizině – 3 měsíce plus měsíc na doručení, vyhláška dědice neznámého pobytu – lhůta 6 měsíců apod.). S tím souvisí i povinnost vyrozumět toho, kdo přichází v úvahu jako dědic, o dědickém právu (§ 164 a násl.) a poučit ho o právu výhrady soupisu (§ 175 ZŘS ve spojení s § 1674 a násl. ObčZ), a to výlučně formou usnesení, zaslání pouhého písemného přípisu nestačí. Druhou možností je tedy předvolat k předběžnému šetření všechny v době zaslání předvolání známé dědice a při tomto jednání je poučit jak o dědickém právu, tak případně o právu výhrady soupisu (pokud předtím dědictví neodmítli), toto usnesení jim při jednání i doručit do vlastních rukou, a tím řízení urychlit. V závislosti na informovanosti potenciálních dědiců o rozsahu majetku zůstavitele je možné, že si budou chtít nechat lhůtu na rozmyšlenou, než se vyjádří, tu je jim samozřejmě potřeba poskytnout.
V samotném předvolání k předběžnému šetření je uveden seznam listin, které mají předvolaní přinést s sebou. Zjednodušeně řečeno jsou to veškeré listiny a doklady, které se váží nebo mohou vázat k majetku zůstavitele, dále vyúčtování nákladů pohřbu a zejména případné pořízení pro případ smrti, pokud je zůstavitel zanechal (závěť, listina o vydědění, případně jejich odvolání).
Pro další postup řízení o pozůstalosti je při předběžném šetření třeba též objasnit, zda zůstavitel zanechal listinu o ustanovení správce dědictví, listinu o odvolání listiny o ustanovení správce dědictví, zda nebyla vyhotovena listina o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví (dále též jen „listina o správě dědictví“), zda zůstavitel neuzavřel smlouvu o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo smlouvu o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství (dále též jen „manželská smlouva“). Šetření o tom, zda se majetku zůstavitele týká některá z uvedených listin, se provede v Evidenci právních jednání pro případ smrti a v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu (viz komentář k § 140).
První jednání ve věci a důsledky s tím spojené
Předběžné šetření je zpravidla prvním jednáním ve věci. Institut prvního jednání ve věci s sebou nese možnost učinit úkony, které později již nebudou možné. Jedná se zejména o možnost vyslovení místní nepříslušnosti podle § 105 OSŘ. Místní příslušnost určuje, který ze všech věcně příslušných soudů je věc příslušný projednat a rozhodnout. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (zásada perpetuatio fori) – § 11 odst. 1 OSŘ. Pokud by v průběhu řízení došlo ke změně těchto okolností, pak se k této změně nepřihlíží. Zkoumání místní příslušnosti je (na rozdíl od zkoumání věcné příslušnosti) koncentrováno na začátek řízení. Později již není možné místní příslušnost zkoumat, a pokud byla otázka místní příslušnosti posouzena nesprávně, pak je tento nedostatek ze zákona zhojen a původně „místně nepříslušný“ soud je nadále soudem příslušným. Soud (soudní komisař) ex officio může zkoumat místní příslušnost zásadně jen do okamžiku, než začne jednat o věci samé, tj. do okamžiku sepsání protokolu o předběžném šetření. K námitce účastníka může soud (soudní komisař) místní příslušnost zkoumat, jen pokud byla námitka vznesena při prvním úkonu, který účastníku přísluší.
Při prvním jednání ve věci je dále potřeba poučit účastníky o tom, že mají právo vyjádřit se k osobě notáře – soudního komisaře, notářského kandidáta, notářského koncipienta a zaměstnance notáře, kteří byli pověřeni k provedení úkonů soudního komisaře v řízení o pozůstalosti, a vznést případně námitku podjatosti těchto osob (§ 15a OSŘ), o tomto právu mohou být účastníci poučeni i jen v předvolání k prvnímu jednání.
Pokud se dostaví k sepsání protokolu o předběžném šetření osoba, která není účastníkem, je třeba ji poučit dle § 141 odst. 1 až 3 o povinnosti sdělit skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, že odmítnout je sdělit může jen ten, kdo by tak mohl podle OSŘ učinit jako svědek (dle § 126 OSŘ může výpověď odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud). Dále že každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo jinou listinu významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, která nebyla sepsána do notářského zápisu nebo nebyla přijata do notářské úschovy, ji na výzvu vydá soudu. A že ten, kdo sdělil soudu skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti nebo vydal listinu uvedenou výše, má právo na náhradu hotových výdajů, pokud není zároveň dědicem, toto právo zaniká, nebylo-li uplatněno do 3 dnů ode dne, kdy sdělení nebo vydaná listina došly soudu.
Rozsah zjištěného majetku a další postup
Dozví-li se soudní komisař při předběžném šetření, že zůstavitel byl majitelem účtu nebo vkladní knížky u banky, měl by od účastníků zjistit, zda je vhodné nařídit zákaz výplaty, a pokud ano, tak usnesením zakázat výplaty z účtu nebo z vkladní knížky (viz § 150 a komentář k němu). Pominou-li důvody zákazu výplaty z účtu nebo z vkladní knížky, zruší ho soud usnesením (§ 86 JŘSoud). ZŘS již neobsahuje (na rozdíl od § 175d odst. 5 OSŘ účinného do 31. 12. 2013) povinnost soudního komisaře (soudu) vyrozumět příslušnou banku o smrti zůstavitele, dozví-li se při předběžném šetření, případně až později (při projednávání dědictví), že zůstavitel byl majitelem účtu u banky.
Dozví-li se soudní komisař při předběžném šetření, že zůstavitel byl majitelem podílu v obchodní společnosti, měl by si od účastníků či ze sbírky listin rejstříkového soudu vyžádat zakladatelské dokumenty společnosti, aby mohl zjistit, zda se podíl dědí, či nikoliv. Zároveň by si měl od účastníků, resp. od společnosti vyžádat předložení mimořádné účetní závěrky zpracované ke dni úmrtí zůstavitele.
Dozví-li se soudní komisař (soud) při předběžném šetření, že zůstavitel byl vlastníkem zbraně, je namístě postup podle § 65 ZbrZ. V případě smrti osoby, která držela zbraň nebo střelivo do této zbraně, je ten, kdo žil s takovou osobou v době její smrti ve společné domácnosti, povinen tuto skutečnost oznámit kterémukoliv útvaru policie, a nemá-li zbrojní průkaz, měl by i předat zbraň; to neplatí, pokud mu tato okolnost nebyla známa. O oznámení mu vydá policie potvrzení. Příslušný útvar policie pak předává soudnímu komisaři informace o zemřelém vlastníku zbraně a o jeho zbrani.
Dozví-li se soudní komisař (soud) při předběžném šetření, že zůstavitel podnikal podle ŽZ, je možný postup podle § 13 ŽZ, který dává tam určenému okruhu osob možnost pokračovat v provozování živnosti za podmínek stanovených v § 13 odst. 2 až 5 ŽZ až do skončení řízení o projednání pozůstalosti. Možnost pokračovat v podnikání zůstavitele se sice netýká samotného řízení o pozůstalosti, nicméně je vhodné o ní účastníky řízení informovat.
Z předběžného šetření by také mělo vyplynout, kdo bude spravovat pozůstalost. ObčZ výslovně stanoví, kdo má pozůstalost po smrti zůstavitele spravovat: správu vykonává vykonavatel závěti, pokud byl zůstavitelem ustanoven (§ 1553 ObčZ), nebo správce pozůstalosti, kterého zůstavitel povolal (§ 1554 ObčZ); pokud není ustanoven ani jeden z nich, vykonávají správu společně dědicové, rozhodně není úkolem notáře, aby pozůstalost spravoval.
V rámci předběžného šetření je tedy vhodné zaměřit dotazy i k tomu, kdo by byl vhodným správcem pozůstalosti a zda bude potřebné a vhodné ho ustanovit podle § 157.
Při předběžném šetření je třeba rovněž zjistit, zda není potřeba ustanovit opatrovníka. Může se jednat o případy
dědice, který nemůže samostatně jednat před soudem a který nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, dědice, hrozí-li střet zájmů mezi dědicem, jeho zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, nebo mezi dědici navzájem a dědice, který není znám, není znám jeho pobyt.
Viz komentář k § 118 až 120. Výsledek předběžného šetření, jedná-li se při něm s fyzickými osobami, se uvede – nebyl-li zaznamenán ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu – v protokolu (srov. § 40 odst. 4 OSŘ, komentář k § 40 OSŘ a komentář k § 103 ZŘS).
Poznatky získané při předběžném šetření soudní komisař dále doplní případným vlastním šetřením tak, aby byl dostatečně zjištěn rozsah majetku, dluhů a okruh dědiců zůstavitele. Pozůstalostní řízení je řízením, které lze zahájit i bez návrhu, tedy řízením nesporným (§ 13 ve spojení s § 20). V něm je soudní komisař povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než jsou účastníky navrhovány. To však neznamená, že soudní komisař má povinnost „vypátrat“ veškerý majetek, který náležel zůstaviteli; není to ani v možnostech notáře. Proto je vhodné sdělit soudnímu komisaři veškeré informace, které se váží k majetku či dluhům zůstavitele a které mohou napomoci k jeho objevení. Šetření provádí soudní komisař zejména prostřednictvím dotazů a výzev adresovaných finančním institucím, Centrálnímu depozitáři cenných papírů a dalším příslušným institucím. Notář využívá též informací z evidence motorových vozidel a katastru nemovitostí; je oprávněn též vyžádat si příslušné dokumenty ze sbírky listin apod.
Podle výsledků předběžného šetření a navazujících šetření soudní komisař připraví jednání (viz komentář k § 182), případně o pozůstalosti rozhodne, není-li k projednání třeba nařizovat jednání (viz komentář k § 183).
