Rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 104/2021, ze dne 2. 11. 2022:
Podle ustálené rozhodovací praxe, vznikne-li pochybnost o obsahu právního jednání (závěti) z hlediska určitosti nebo srozumitelnosti (např. ve vymezení majetku, o němž je v závěti pořizováno, nebo v označení dědiců či určení jejich dědických podílů), je třeba se pokusit pomocí výkladu o odstranění takové nejasnosti a vedle znění textu listiny zjišťovat všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětního dědice učiněn, lze-li z nich dovodit skutečnou vůli pořizovatele závěti. Toto výkladové pravidlo převzala rozhodovací praxe i po 1. 1. 2014. Ustanovení § 1494 odst. 2 o. z., podle něhož je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, potřebu zjišťování a přihlížení k okolnostem, za nichž byla závěť pořízena, jen zvýraznilo. Současně však platí názor, že výklad právního jednání může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tj. ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, a nelze pomocí výkladu nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou pořizovatel sice měl, ale neprojevil ji (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 24 Cdo 750/2021, dostupného na [webová adresa]).
Předmětná závěť byla datována 22. 11. 2017 z hlediska požadavků vymezených v ustanovení § 1494 odst. 1 větě druhé o. z. se tedy jedná o platnou závěť.
Podle textu závěti její pořizovatel určil, aby v případě jeho smrti„ zdědila veškerý náš společný majetek moje manželka“. Takový projev vůle zůstavitele je třeba vyložit tak, že zůstavitel projevil přání, aby jeho manželka nabyla veškerý společný majetek, tj. majetek ve společném jmění manželů, jakož i majetek ve spoluvlastnictví manželů, existoval-li takový v okamžiku smrti zůstavitele. Použitá formulace nezpůsobuje neplatnost závěti pro neurčitost, jak se (mylně) domnívá žalobkyně. Je nepochybné, že zůstavitel neměl v úmyslu pořídit závětí o svém výlučném majetku, pokud by nějaký k okamžiku své smrti vlastnil, nýbrž o majetku nacházejícím se buď ve společném jmění manželů či spoluvlastnictví s manželkou. Takové vymezení pozůstalostního majetku je dostatečné určité a lze z něj dovodit, co měl zůstavitel na mysli. Současně není pochyb o tom, že zůstavitel pořizoval závětí sám za sebe, tudíž nelze dospět k závěru, že se jedná o závěť společnou.
Pokud zůstavitel a jeho manželka (žalovaná 3)) v době následující po sepsání závěti přistoupili k zúžení společného jmění manželů, nemůže tento postup mít vliv na platnost závěti. Zůstavitel svým rozhodnutím toliko zúžil rozsah pozůstalosti, když podle smlouvy o manželském majetkovém režimu ze dne 26. 11. 2019, [anonymizováno] [číslo], připadly věci náležející do společného jmění manželů uvedené v této smlouvě do výlučného vlastnictví žalované 3). Sepsání závěti nezapovídá jejímu pořizovateli disponovat (v době po sepsání závěti) s majetkem tvořícím (budoucí) pozůstalost.
