Rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 11 Co 12/2024, ze dne 12. 3. 2024:
Svědek [Anonymizováno] byl v době, kdy podepisoval závěť, druhem sestry žalobce b). Nejsou spolu v poměru rodinném (strýc, synovec, bratranec apod.) ani obdobném. Nejsou osobami sešvagřenými, neboť svědek nikdy se sestrou žalobce b) neuzavřel manželství, a nikdy spolu nežili ve společné domácnosti. Rovněž nebylo prokázáno, že by újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, by druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Na tomto místě je třeba pro úplnost uvést, že švagrovský poměr vzniká uzavřením manželství, čímž se zároveň sešvagřené osoby mají ex lege za osoby blízké. Tato část ustanovení § 22 odst. 1 občanského zákoníku je však konstruována jako vyvratitelná domněnka („má se za to“). Lze tedy prokázat opak, totiž že v konkrétním případě osoby sešvagřené osobami blízkými nejsou, resp. jimi být přestaly. Tento důkaz se provádí pomocí kritéria týkajícího se pociťování újmy způsobené druhé osobě jako újmy vlastní, tedy prokazuje se, že ač jsou určité osoby sešvagřeny, újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně nepociťovala jako újmu vlastní, a tudíž nejsou osobami blízkými. Jak je však uvedeno výše, svědek [Anonymizováno] není a nebyl švagrem žalobce b), ve společné domácnosti s ním nikdy nežil a újmu, kterou by některý z nich utrpěl, by druhý nepociťoval jako újmu vlastní. Nelze proto mít za to, že je osobou blízkou žalobci b). V přezkoumávané věci tedy žalobci prokázali, že svědky závěti nelze považovat za osoby blízké závětí obmyšleným žalobcům.
