Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1252/2023, ze dne 24. 7. 2023:
Nedojde-li mezi dědici k uzavření dohody o vypořádání dědictví, a má-li být proto dědictví potvrzeno dědicům podle dědických podílů, slouží v závěti provedené určení věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které byly dědicům zůstaveny, pouze k určení výše dědických podílů jednotlivých dědiců; soud v usnesení o dědictví stanoví dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétních věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, jež byly závětí zůstaveny, v poměru k ceně celého dědictví, a je vyloučeno, aby soud potvrzoval nabytí konkrétních věcí, práv nebo jiných majetkových práv jednotlivým dědicům (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 427/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 281/2011; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4136/2011; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1939/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5310/2014; rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1798/2015, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1517/2015), přičemž v případě souběhu dědických titulů je nezbytné dovodit, že výsledný dědický podíl musí být pro každého dědice stanoven jednotně (tedy nikoliv zvlášť pro dědění ze závěti a zvlášť pro dědění ze zákona) [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5310/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1517/2015], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
