Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech:
Dědické právo
Článek 37
Zásada rovnosti
- Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany formou dědění ze zákona nebo ze závěti, za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní občané druhé smluvní strany, pokud v této smlouvě není stanoveno jinak.
- Občané jedné smluvní strany při sepsání závěti mohou disponovat se svým majetkem, který se nachází na území druhé smluvní strany, stejně tak jako občané této druhé smluvní strany, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
Článek 38
Právní předpisy o dědění
- Právní poměry dědické ohledně movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době úmrtí.
- Právní poměry dědické ohledně nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nachází nemovitost.
- Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, kde se movitý majetek nebo nemovitost nacházejí.
Článek 39
Připadnutí dědictví státu
Nenabude-li dědictví žádný z dědiců, připadne movitý majetek té smluvní straně, jejímž občanem byl zůstavitel v době úmrtí. Majetek nemovitý připadne té smluvní straně, na jejímž území se nachází nemovitost.
Článek 40
Závěť
- Způsobilost osoby pořídit závěť nebo ji zrušit, jakož i právní účinky vad projevu vůle pořizovatele závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení či zrušení závěti.
- Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stačí však, bylo-li postupováno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena nebo zrušena.
- Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně na vydědění.
Článek 41
Pravomoc justičních orgánů ve věcech dědických
- Pravomoc k projednání dědictví u movitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době úmrtí, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.
- Pravomoc k projednání dědictví ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.
- Jestliže je veškerý movitý majetek zůstavitele, který byl občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, pokud všichni známí dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoliv dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.
- Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí i při řešení dědických sporů.
Článek 42
- V případě, kdy občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatickou misi nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud tato existuje.
- Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se uplatní i v případě, kdy je příslušný justiční orgán jedné smluvní strany informován o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území první smluvní strany.
- Diplomatická mise nebo konzulární úřad jedné smluvní strany, která disponuje informací o úmrtí občana svého státu, jehož majetek zůstal na území druhé smluvní strany, vyrozumí o tom justiční orgán této smluvní strany.
- Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájení dědického řízení a přitom se zjistí, že dědicem je občan druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad této smluvní strany.
Článek 43
Zemře-li občan jedné smluvní strany v době krátkodobého pobytu na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště, věci, které měl u sebe, se po provedení jejich soupisu předají diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem.
Článek 44
Práva diplomatických misí a konzulárních úřadů ve věcech dědických
V dědických věcech na území jedné smluvní strany má diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany právo v případě, kdy její vlastní občané nejsou přítomni a neurčili svého zmocněnce, učinit všechna opatření k tomu (s výjimkou práva odmítnutí dědictví), aby byli zastoupeni před kterýmkoli justičním orgánem přijímacího státu. K výkonu tohoto práva není třeba zvláštního pověření.
Článek 45
Opatření k ochraně dědictví
- Justiční orgány obou smluvních stran budou činit podle svých právních řádů veškerá nezbytná opatření k ochraně nebo zajištění pozůstalostního majetku, který zůstal na jejich území po úmrtí občana druhé smluvní strany.
- O opatřeních učiněných podle odstavce 1 tohoto článku budou vždy bezodkladně uvědomeny diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které se budou rovněž podílet na uskutečňování těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku změněna nebo zrušena.
- Opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku mohou být změněna, zrušena, případně odložena na žádost justičního orgánu, který má pravomoc k projednání dědictví.
Článek 46
Otevření a prohlášení závěti
K prohlášení závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, u něhož je závěť uložena. Ověřený opis závěti a doklad o jejím otevření nebo seznámení se s jejím obsahem budou zaslány příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany, pokud zůstavitel byl jejím občanem nebo pokud je justiční orgán této smluvní strany podle této smlouvy příslušný k projednání dědictví.
Článek 47
Vydání dědictví
- Movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního movitého nebo nemovitého majetku, které jsou na území jedné ze smluvních stran a jež náležejí dědicům, kteří jsou občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních stran, nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž občany jsou tito dědicové.
- Výše uvedený majetek může být předán dědicům anebo diplomatické misi či konzulárnímu úřadu, jestliže: a) byly zaplaceny dědické poplatky nebo daně, b) byly uspokojeny veškeré nároky věřitelů zemřelého týkající se dědictví, ve lhůtě stanovené zákony té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází, c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba, pro vývoz dědictví nebo pro převedení prostředků v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
