Vyhláška č. 95/1983 Sb., ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních:
Dědické věci
Článek 39
Zásada rovnosti
Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
Článek 40
Dědické právo
(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.
(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo za nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
Článek 41
Odúmrť
Není-li podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, dědiců, přechází movitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, na jejímž území se nachází.
Článek 42
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu vůle, jakož i způsoby popření platnosti závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.
(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil. Stačí však, vyhoví-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti.
Článek 43
Pravomoc v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území toto dědictví je.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro projednání sporů, které vzniknou v souvislosti s projednáváním dědictví.
Článek 44
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise nebo konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat, s výjimkou práva odmítnout dědictví, bez zvláštní plné moci, před orgány druhé smluvní strany občany svého státu, pokud jsou tito občané nepřítomní nebo si neustanoví zástupce.
Opatření k zajištění dědictví
Článek 45
(1) Orgány obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních učiněných podle odstavce 1 bude bezodkladně uvědoměna diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může být přítomen provedení těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.
(3) Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.
Článek 46
Zemře-li občan jedné smluvní strany v době krátkodobého pobytu na území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, se po provedení jejich soupisu předají, bez jakéhokoli řízení, diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem. Tyto věci mohou být vyvezeny ze státu, ve kterém občan zemřel, pouze v souladu s právním řádem tohoto státu.
Článek 47
Otevření závěti
Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na jejímž území závěť je. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
Článek 48
Vydání dědictví
Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, předána dědicům, jejichž bydliště nebo přechodný pobyt je na území druhé smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zástupcům tento majetek nebo tuto částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany za podmínek, že: a) státní notářství vyzvalo zůstavitelovy věřitele, je-li to stanoveno právním řádem státu, kde je majetek, který je předmětem dědění, aby uplatnili své nároky ve lhůtě tří měsíců; b) všechny dědické poplatky a všechny uplatněné nároky byly zajištěny nebo zaplaceny; c) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležejících do dědictví nebo k převodu částek získaných jejich prodejem, je-li takový souhlas nutný.
