Vyhláška č. 98/1984 Sb., ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních:
Věci dědické
Článek 34
Zásada rovnosti
(1) Děděním ze zákona nebo ze závěti mohou občané jedné smluvní strany nabýt majetku a práv na území druhé smluvní strany za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
(2) Občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
Článek 35
(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti.
(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
Článek 36
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i řízení o námitkách proti závěti na základě vad vůle zůstavitele nebo jejího projevu nebo na základě jiných nedostatků závěti, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.
(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti. Závěť je platná, jestliže byla dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území k těmto úkonům došlo.
Článek 37
Odúmrť
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické právní poměry, není dědiců, připadne movité dědictví té smluvní straně, jejímž byl zůstavitel občanem v době smrti, nemovité dědictví smluvní straně, na jejímž území nemovitost leží.
Článek 38
Příslušnost v dědických věcech
(1) S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku je k řízení o movitém dědictví příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti.
(2) Jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.
(3) K projednání nemovitého dědictví je vždy příslušný justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí také pro projednání dědických sporů.
Článek 39
Zajištění dědictví
(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření potřebná k zajištění dědictví a k jeho správě. To platí také v případech, kdy dědictví může nabýt občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, příslušné orgány bezodkladně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví spolupůsobit přímo nebo prostřednictvím zmocněnce. Podle návrhu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být učiněná opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3) Podle návrhu justičního orgánu příslušného k projednání dědictví musí být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku odložena, změněna nebo zrušena.
Článek 40
Vyhlášení závěti
K otevření a vyhlášení závěti a ke zjištění jejího stavu a obsahu, jakož i k řízení o její platnosti je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se závěť nachází. Jestliže zůstavitel byl v době své smrti občanem druhé smluvní strany, bude justičnímu orgánu této smluvní strany zaslán ověřený opis závěti a listina, v níž bude uveden stav a obsah této závěti. Na žádost se zašle originál závěti.
Článek 41
Vydání dědictví
(1) Jestliže je movité dědictví na území jedné smluvní strany, bude toto dědictví za účelem projednání předáno justičnímu orgánu nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době své smrti, za podmínky, že budou dodržena ustanovení odstavce 4 písm. b) tohoto článku.
(2) Poplatky z nemovitého dědictví vybere smluvní strana, na jejímž území nemovitost leží. Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, vybere poplatek z movitého dědictví smluvní strana, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
(3) Jestliže podle výsledků projednání dědictví toto nabývají dědicové, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, a není možno předat dědictví uvedeným dědicům nebo jejich zmocněncům, předá se dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
(4) Dědictví se vydá za podmínek, že: a) jsou zaplaceny všechny daně a poplatky s dědictvím spojené nebo jejich zaplacení je zajištěno, b) příslušný orgán vydal povolení nutné k vývozu předmětů tvořících dědictví nebo k převodu peněžních částek, c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví.
