Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1577/2018, ze dne 30. 5. 2018: Uvedené závěry se přitom obdobně uplatní i v případě přechodu vlastnického práva děděním [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4689/2017 (dostupný na www.nsoud.cz)]. Jestliže tedy zůstavitel byl vlastníkem pozemku, přičemž dědické rozhodnutí vycházeje z […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2517/2018, ze dne 5. 12. 2018: Dovolání žalobce je přípustné, jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury při posuzování otázky, k jakému okamžiku nabývá stát dědictví na základě tzv. odúmrti. Nejvyšší soud totiž dlouhodobě zdůrazňuje, že také ve vztahu k dědictví, jež podle § 462 obč. zák. […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2288/2019, ze dne 29. 10. 2019: Odvolací soud uvedl, že žalobkyně neprokázala žádný právní titul, o který by bylo možno její vlastnické právo opřít; má-li se opírat o dědický titul, pak je třeba nejprve určit, že sporné pozemky byly ke dni úmrtí ve vlastnictví matky žalované a tyto […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 919/2022, ze dne 21. 6. 2022: Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vztahující se k nabytí dědictví dle § 460 obč. zák. platí, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, v období od daného okamžiku do vypořádání dědictví pravomocným rozhodnutím soudu jsou dědici považováni za vlastníky celého majetku patřícího […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 336/19, ze dne 8. 7. 1919: Právo předkupní lze stanoviti též posledním pořízením. Závazek z práva předkupního přechází na dědice. Ustanovení § 1077 obč. zák. lze modifikovati též v posledním pořízení.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 819/21, ze dne 2. 8. 1921: Pozůstalost, ohledně níž považují se odkazovníci podle § 726 obč. zák. za dědice, není odúmrtí. Tohoto práva požívají odkazovníci nejen tehda, když zákonní dědici dědictví odmítnou, nýbrž i tehda, když není zde osob, na něž omezena jest dědická posloupnost ze […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 183/23, ze dne 13. 6. 1923: Bolestné jest zděditelné pouze tehdy, bylo-li za života poškozeného buď smlouvou (smírem) uznáno nebo poškozeným soudně vymáháno. Okolnost, že poškozený v trestním udání vyhradil si požadovati bolestné, číselně neurčené, nestačí.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 622/23, ze dne 22. 8. 1923: Nárok na bolestné přechází na dědice, byl-li ještě za živa poškozeného smlouvou (smírem) uznán, nebo soudně uplatňován. Podání žaloby jest na roveňpostaviti přihlášku v úpadku a připojení se soukromého účastníka k řízení trestnímu, předpokládajíc v tomto případě, že nárok byl […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 215/25, ze dne 21. 4. 1925: Tím, že dosud samostatná obec, povolaná posledním pořízením za dědičku, byla dříve, než dědictví napadlo, sloučena s jinou obcí, nebylo ve smyslu §u 536 obč. zák. zmařeno její povolání za dědičku.  

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 296/26, ze dne 28. 4. 1926: Z těchto §§ jest patrno, že koncese na rozdíl od podniku živnostenského, jenž se na jejím základě provozuje, jest osobním právem zůstavitelovým a nesmí a nemůže býti na jiného přenesena, tudíž netvoří právo, které dle §u 531 obč. zák. patří […]