Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 61/86, ze dne 28. 11. 1986: K posouzení skutečné vůle pisatele závěti, jsou-li o ní pochybnosti, je třeba zjišťovat vedle znění textu listiny (slovního výkladu) všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětních dědiců učiněn a z nichž lze dovodit skutečnou vůli zůstavitele. […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 8/90, ze dne 28. 2. 1990: Jestliže zůstavitel ustanoví ve své závěti dědici svého majetku „synovce, neteře a sestry“, pak je jednoznačně určitelný, kdo jimi byli v době smrti zůstavitele a že závětními dědici zůstavitele jsou všichni, tj. jeho sestry, synovci a neteře ve vlastním […]

Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 218/93, ze dne 14. 2. 1994: Ustanovení závěti, kterým pořizovatel poroučí svůj majetek „svým dětem“ bez uvedení bližších údajů o těchto dětech, nelze považovat za neurčité: je prokazatelné, kdo je dítětem pořizovatele. Neobsahuje-li závěť další omezení, je třeba ji vykládat tak, že pořizovatel ustanovil za dědice […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1143/2002, ze dne 19. 12. 2002: Ustanovení dědiců je podstatnou obsahovou náležitostí závěti jako právního úkonu, bez níž by nešlo o platnou závěť. Občanský zákoník přitom nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, tj. formální náležitost ustanovení dědice. Proto musí jít o takové označení, které […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1859/2006, ze dne 25. 4. 2007: Označení osoby dědice zůstavitelkou v závěti tak, že jde o osobu, „která se prokáže dokladem o zaplacení jejího pohřbu do hrobky k jejímu manželovi“, a že „to bude táž osoba, která se o ni až do její smrti postarala“, lze pokládat za […]

Vznik věcného břemene na základě závěti obecně předpokládá jednak existenci závěti, v níž zůstavitel ustanoví dědice k příslušnému věcnému právu, jež bude trpěno jako věcné břemeno na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, a jednak rozhodnutí soudu (dříve státního notářství), jímž bude v řízení o dědictví věcné břemeno deklarováno. V době před 1. 4. 1983 zákon […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1380/2007, ze dne 16. 7. 2008: Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel a postupem podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. dospěl ke správnému závěru, že právní úkon závěti, který učinila zůstavitelka dne 21.1.1998 je v celém rozsahu […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3400/2007, ze dne 18. 12. 2008: V posuzovaném případě nebylo pochyb ani sporu o tom, co bylo předmětem závěti zůstavitelky ze dne 16.8.1990 v době, kdy byla tato závěť pořízena. Postup podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku, jehož smyslem je vykládat právní úkon ke dni, kdy […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, ze dne 25. 2. 2013: Vysloví-li zůstavitel v závěti, že si „přeje“, aby jeho dědic vyplatil určité osobě peněžitou částku, je tento jeho projev vůle bez právní závaznosti. Sepsal-li notář notářský zápis o závěti zůstavitele a současně působí jako soudní komisař v dědickém řízení po zůstaviteli, jsou […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4136/2011, ze dne 18. 6. 2013: V případě, že zůstavitel v závěti určil konkrétní věci a práva, které mají jednotlivým dědicům připadnout, soud – jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2009 sp. zn. 21 Cdo 427/2008, které bylo uveřejněno pod č. 14 […]