Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2763/2022, ze dne 1. 11. 2022: Ze znění ustanovení § 476b obč. zák. nelze důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisuje pouze to, aby zůstavitel v tomto směru […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1454/2005,  ze dne 25. 10. 2005: V holografní závěti musí být vlastní rukou zůstavitele uveden den, měsíc a rok, kdy byla závěť podepsána; pouhé uvedení data v úředním ověření vlastnoručního podpisu nepostačuje.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2203/2006, ze dne 24. 10. 2006: Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Taková žaloba […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 51/2008, ze dne 31. 3. 2009: Za „podpis“ zůstavitele ve smyslu ustanovení § 476a obč. zák. nelze považovat text, který neobsahuje označení zůstavitele ani jménem ani příjmením. V případě holografní závěti (srov. § 476a obč. zák.) musí být všechny náležitosti závěti (celý text, včetně data a podpisu) napsány […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1054/2020, ze dne  27. 8. 2020: Vyřešení otázky platnosti závěti pořizované podle ustanovení § 476a zákona č. 40/1964 Sb., na které dovoláním napadený rozsudek závisí, není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 64/82, ze dne 19. 11. 1982: Uvedla-li zůstavitelka v závěti výslovně jen konkrétní nemovitost, jež má připadnout závětní dědičce, ale později tuto nemovitost prodala, takže v době smrti již nebyla její vlastnicí, nestává se takto určená osoba platně závětní dědičkou jiných věcí z tohoto dědictví. […]

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 4 Cz 82/82, ze dne 27. 1. 1983: Podepsal-li zůstavitel závěť alespoň svým příjmením, je tím splněna náležitost podpisu závěti podle ustanovení § 476 odst. 2 o. z., pokud o totožnosti podpisu zůstavitele nejsou žádné pochybnosti.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 4 Cz 73/82, ze dne 30. 3. 1983: Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, je třeba k doložení skutečné vůle pisatele závěti v pochybnostech zjišťovat vedle znění textu listiny i všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení […]

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 454/84, ze dne 2. 1. 1985: Závěť není neplatná, i když v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořizoval o majetku, který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 679/95, ze dne 13. 3. 1996: Stát může být dědicem po zůstaviteli pouze tehdy, když jej zůstavitel v závěti dědicem ustanovil. Jestliže stát, který není závětním dědicem (i když mu to ukládá pravomocné usnesení okresního soudu vydané podle § 175k OSŘ), podá žalobu na určení […]