Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 181/97, ze dne 30. 6. 1997: I po novelizaci občanského zákoníku, provedené zák. č. 509/1991 Sb., platí, že forma vlastnoručně pořízené závěti je dodržena jen tehdy, bylo-li také datum závěti jako její nedílná obsahová součást ve smyslu § 476 odst. 2 ObčZ připojeno vlastní rukou pořizovatele. […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 586/98, ze 17. 11. 1998: Ustanovení § 476 odst. 2 o. z. se nezmiňuje o tom, jak musí být v závěti den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat v ustanoveních, která upravují způsob pořízení jednotlivých zákonných forem závěti. Tak, […]

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2001 sp. zn. 12 Co 248/2000: Závěť jako jednostranný právní úkon zůstavitele může být neplatná absolutně pro nedostatek náležitostí právního úkonu (§ 37 odst. 1 ObčZ), pro nedostatek způsobilosti zůstavitele k právním úkonům (§ 38 odst. 1 ObčZ), pro nezpůsobilost zůstavitele k tomuto právnímu […]

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 481/2001, ze dne 16. 8.2001: Při posuzování naléhavého právního zájmu žaloby na určení [§ 80 písm. c) OSŘ] neplatnosti listiny o vydědění je nutno rozlišovat mezi absolutní neplatností takovéto listiny z hlediska ust. § 469a odst. 3 ObčZ ve vazbě na ust. § 476 […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 372/2001, ze dne 29. 11. 2001: V tom, jak zůstavitelka v závěti ze dne 19. 7. 1993 (v její části napadené žalobou) vymezila dědice svého majetku, nelze bez dalšího dovodit, kdo (které fyzické osoby) se mají stát jejími dědici. Nepřesnost závěti v tomto směru však není bez dalšího […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1975/2001, ze dne 19. 12. 2001: Při posuzování předmětné právní otázky je třeba vyjít z ustanovení § 476a ObčZ, podle něhož vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. Zákon k platnosti vlastnoruční závěti žádné další podmínky nestanoví. Citované ustanovení tedy výslovně vyžaduje, jen […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 517/2002, ze dne 25. 4. 2002: Slova „veškerý movitý i nemovitý majetek“, užitá v závěti, mohou znamenat všechen majetek zůstavitele včetně obchodního podílu a takto formulovaná závěť může i v případě, že byla učiněna formou notářského zápisu, vyvolat zamýšlené právní následky.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 361/2002, ze dne 25. 2. 2003: Zabýval se především posouzením platnosti závěti a vyšel z toho, že na sporné závěti je sice u podpisu zůstavitele V. K. uvedeno datum 20. 9. 1968, ovšem text závěti zároveň odkazuje na písemnou „dohodu“ mezi zůstavitelem a závětní dědičkou, datovanou 2. 10. […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, ze dne 27. 4. 2005: Den, měsíc a rok (tj. datum), kdy byla závěť podepsána, musí být uveden v textu závěti zřízené v jiné písemné formě (allografní závěti) takovým způsobem, aby celý text závěti tvořil logický celek. Údaj o datu podpisu závěti v listině o ověření pravosti […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1027/2004, ze dne 31. 5. 2005: Občanský zákoník, ani jiný právní předpis, nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem (náhradním dědicem) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník […]