Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2149/2009, ze dne 22. 12. 2011: Podle ustanovení § 464 obč. zák. prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. V úvahu přicházejícímu dědici […]

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR 4 Cz 28/78, ze dne 27. 7. 1978: Udělil-li dědic v řízení o dědictví svému zástupci plnou moc opravňující zástupce jen k odmítnutí dědictví, nepostačuje tato plná moc k oprávnění tohoto zástupce, aby zastupoval dědice v celém průběhu řízení o dědictví.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, ze dne 26. 8. 2008: Zjišťování, zda není dán rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení druhého dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice blíží odmítnutí dědictví, však není potřebné tehdy, když z plné […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4542/2010, ze dne 29. 3. 2012: Zákon nevylučuje, aby v občanském soudním řízení jeden z účastníků zastupoval jiného účastníka stejného řízení, neboť zastupování nebrání pouhá možnost střetu jejich zájmů; zástupce nesmí za zastoupeného jednat, jen jestliže bude rozpor v jejich zájmech zjištěn (postaven najisto). Také v řízení o […]

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 550/18, ze dne 22. 5. 2018: Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 3185/13, na který stěžovatel poukazuje, vyplývá, že v dané věci byl Ústavní soud konfrontován se situací, kdy okresní soud zjistil, že zůstavitel zemřel bez dědiců a zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty. Stěžovatel (město Znojmo) byl vypravitelem […]

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 13 Co 61/95-36, ze dne 28. 2. 1995: Podle § 140 odst. 3 OSŘ v řízení o dědictví platí odměnu notáře a jeho hotové výdaje dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li dědiců několik, platí tyto náklady podle vzájemného poměru čisté hodnoty jejich dědických podílů. V ostatních […]

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 361/2006, ze dne 5. 10. 2006: Podle § 175k odst. 2 OSŘ závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 486/2000, ze dne 17. 5. 2001: Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za dědice zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, se ve smyslu ustanovení § 251a zák. práce považuje nejen ten, komu bylo soudem jako jedinému dědici potvrzeno nabytí dědictví po zaměstnavateli, ten, kdo jako dědic […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2855/2000, ze dne 7. 8. 2001: Zanechal-li zůstavitel více dědiců, nebylo-li dědictví mezi nimi vypořádáno ohledně věci, o kterou jde v občanském soudním řízení vedeném s jinou osobou (osobou, která není zůstavitelovým dědicem), a byla-li příčinou tohoto stavu skutečnost, že v dědickém řízení (popřípadě v původním dědickém řízení) […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 857/2004, ze dne 14. 10. 2004: Podle ustálené judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2001 sp. zn. 21 Cdo 486/2000, uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002) se za dědice zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, ve smyslu ustanovení § 251a ZP […]