Aktivní legitimace jediného dědice k uplatnění pohledávky zůstavitele, která nebyla projednána v pozůstalostním řízení

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 774/2009, ze dne 27. 4. 2011: Dědictví je představováno souhrnem všech práv a povinností způsobilých být předmětem dědění, aniž by dědické nástupnictví k nim bylo závislé na vědomosti dědice o tom, o jaké práva a povinnosti jde. I když právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu […]

Nerozlučné postavení dědiců

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1543/2009, ze dne 27. 6. 2011: Zanechal-li zůstavitel více dědiců, projevuje se stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného rozhodnutí soudu o dědictví, také v jejich vzájemných vztazích k majetku patřícímu do dědictví. Musí být vzato v úvahu, že rozhodnutí soudu o dědictví […]

Předčasné rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví v případě smrti účastníka řízení, tj. v době, kdy není skončeno pozůstalostní řízení

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3423/2009, ze dne 12. 10. 2011: Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 obč. zák.); také ve vztahu k dědictví připadnuvšímu státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.). Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo […]

Požadavek na náhradu škody po státu může být shledán důvodným pouze v případě, není-li možné se požadovaného plnění domoci po osobě, jíž stíhá povinnost toto plnění vydat, ať už z titulu smluvního ujednání či z bezdůvodného obohacení, neboť až za této situace dochází ke vzniku škody

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2736/2011, ze dne 11. 1. 2012: V daném případě je třeba vyjít z povahy pochybení, jež přivodilo dovolatelům tvrzenou újmu. Tím byla (dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů) okolnost, že došlo k záměně dvou zůstavitelů, v důsledku čehož došlo k provedení dědického řízení o nově najevo vyšlém majetku […]

Rozhodování o státu jako o procesním nástupci v případě odúmrti

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2006/2012, ze dne 25. 6. 2013: Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 občanského zákoníku); také ve vztahu k dědictví připadnuvšího státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 občanského zákoníku). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, […]

Podání návrhu na vklad vlastnického práva k nemovité věci po smrti zůstavitele

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2584/2013, ze dne 18. 12. 2013: Došlo-li totiž k úmrtí převodce po uzavření věcné smlouvy, nemůže sama okolnost, že katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva dle této smlouvy – byť (nesprávně) na základě návrhu na vklad, jenž byl podán již po smrti převodce, aniž bylo vyčkáno výsledku dědického […]

Okamžik nabytí dědického práva

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2497/2014, ze dne 7. 10. 2014: Dědictví se v souladu s § 460 obč. zák. nabývá smrtí zůstavitele, nikoli až dnem právní moci usnesení o dědictví, které toliko deklaruje právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. […]

Uzavření dohody mezi dědici o nakládání věci z pozůstalosti před skončením pozůstalostního řízení

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1684/2015, ze dne 2. 9. 2015: Stav, jaký tu vzniká v době od smrti zůstavitele až do pravomocného usnesení soudu, kterým se řízení o dědictví končí, se projevuje také ve vztazích k majetku patřícímu do dědictví a k zůstavitelovým dluhům. Až do vypořádání dědictví pravomocným usnesením soudu o […]

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek