Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 819/21, ze dne 2. 8. 1921: Pozůstalost, ohledně níž považují se odkazovníci podle § 726 obč. zák. za dědice, není odúmrtí. Tohoto práva požívají odkazovníci nejen tehda, když zákonní dědici dědictví odmítnou, nýbrž i tehda, když není zde osob, na něž omezena jest dědická posloupnost ze […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 183/23, ze dne 13. 6. 1923: Bolestné jest zděditelné pouze tehdy, bylo-li za života poškozeného buď smlouvou (smírem) uznáno nebo poškozeným soudně vymáháno. Okolnost, že poškozený v trestním udání vyhradil si požadovati bolestné, číselně neurčené, nestačí.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. Rv I 622/23, ze dne 22. 8. 1923: Nárok na bolestné přechází na dědice, byl-li ještě za živa poškozeného smlouvou (smírem) uznán, nebo soudně uplatňován. Podání žaloby jest na roveňpostaviti přihlášku v úpadku a připojení se soukromého účastníka k řízení trestnímu, předpokládajíc v tomto případě, že nárok byl […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 215/25, ze dne 21. 4. 1925: Tím, že dosud samostatná obec, povolaná posledním pořízením za dědičku, byla dříve, než dědictví napadlo, sloučena s jinou obcí, nebylo ve smyslu §u 536 obč. zák. zmařeno její povolání za dědičku.  

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 296/26, ze dne 28. 4. 1926: Z těchto §§ jest patrno, že koncese na rozdíl od podniku živnostenského, jenž se na jejím základě provozuje, jest osobním právem zůstavitelovým a nesmí a nemůže býti na jiného přenesena, tudíž netvoří právo, které dle §u 531 obč. zák. patří […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R II 278/26, ze dne 8. 9. 1926: Stanovisko rekurentů, že, vznesli-li jako nepominutelní dědici při soupisu pozůstalosti odpor proti přihlášené dědičkou pohledávce, neměla pohledávka ta jako dluh pozůstalosti býti pojata do soupisu a že neměla pohledávka dědičky též z toho důvodu býti vzata do soupisu pozůstalosti, protože […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky sp. zn. R I 129/29, ze dne 14. 3. 1929: Pozůstalostí se nazývá souhrn práv a závazků zemřelého, pokud se nezakládají na poměrech ryze osobních (§ 531 obč. zák.). Po rozumu tohoto ustanovení zákona pomíjejí smrtí zůstavitele jen taková práva a závazky, jež jsou omezeny na osobu nebo se týkají […]

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky, Rv II 488/43, ze dne 27. 6. 1944: Dovolání, uplatňující dovolací důvody podle § 503, čís. 2 a 4 c. ř. s., není s to otřásti svými vývody správným a přiléhavě odůvodněným úsudkem odvolacího soudu, že oprávnění nepominutelného dědice požadovati povinný díl je výlučně osobním oprávněním, které zaniká smrtí oprávněného […]

Agenda dědická je spolu s rozhodováním o registraci smluv nejvýznamnější agendou státního notářství z hlediska společenského, právního i ekonomického. Řízení o dědictví směřuje k tomu, aby byl zjištěn okruh dědiců, aby bylo co nejúplněji zjištěno dědictví, tj. soubor práv a závazků zůstavitele, které jeho smrtí nezanikly, a aby byly zjištěny předpoklady pro jeho vypořádání. Nejvyšší […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 25. 6. 1981, sp. zn. 4 Cz 18/81: Nepatrný majetek se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, přičemž není rozhodné, zda a popřípadě v jakém vztahu byl vůči zemřelému, zejména zda šlo o osobu, která by přicházela v úvahu jako jeho dědic, a z jakého […]