Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 385/98, ze dne 26. 7. 1999: Platná závěť pozdější zrušuje závěť předcházející, pokud vedle ní nemůže obstát, již okamžikem, kdy byla zřízena. Na skutečnost, že závěť předcházející byla zrušena závětí pozdější, nemá žádný vliv, zda pozdější závěť existovala ještě v okamžiku smrti zůstavitele, nebo zda ji […]
Zničení originálu závěti
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2242/2012: Zničením listiny obsahující závěť se rozumí její roztrhání, spálení, vymazání textu, přeškrtání podpisu, data atp. Zničení závěti má právní následky jen za předpokladu, že je zde dána pořizovací způsobilost zůstavitele a jeho vůle závěť zničit. Pokud ke zničení listiny obsahující závěť dojde […]
Ztráta originálu závěti
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1473/2015, ze dne 9. 2. 2016: Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se současně prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla […]
K posuzování závěti, která ukládá dědici povinnost vyplatit dalším osobám peněžité částky
Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 51/2001, ze dne 28. 2. 2001: Ustanovení závěti o povinnosti dědice (dědiců) vyplatit peněžité podíly jiným osobám nemá charakter podmínky, která nemá právní následky (§ 478 ObčZ). Toho, komu má být podle závěti zůstavitele vyplacena peněžitá částka, lze důvodně považovat za dědice, a tedy za účastníka […]
Příkaz uložený dědici v závěti spočívající v povinnosti vyplatit peněžní částku dalším osobám
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2214/2012, ze dne 18. 6. 2013: V průběhu řízení před soudem prvního stupně byla soudu (soudnímu komisaři) předložena závěť sepsaná ve formě notářského zápisu býv. státní notářkou L. T. dne 29.7.1992, jež mimo jiné obsahuje text: „Po své smrti odkazuji dům čp. se st. parcelou (restauraci) v k.ú. […]
Určitost označení dědice v závěti
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 Co 15/74, ze dne 31. 1. 1974: Jestliže zůstavitel v závěti určil konkrétní nemovitost ustanovenému závětnímu dědici, ale později tuto nemovitost smluvně převedl na jinou osobu, nelze při posuzování účinnosti závěti nebo její části již zpravidla mít za to, že by zůstavitel přesto chtěl, aby […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 22/77, ze dne 21. 7. 1977: Ustanovil-li zůstavitel závětí dědice veškerého svého majetku, „který je v jeho bytě“, lze tento projev vůle vyložit tak, že se vztahuje i na úspory na vkladních knížkách, jež měl v bytě uloženy v době pořizování závěti i svém majetku, […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 73/82, ze dne 30. 3. 1983: Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, je třeba k doložení skutečné vůle pisatele závěti v pochybnostech zjišťovat vedle znění textu listiny i všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 61/86, ze dne 28. 11. 1986: K posouzení skutečné vůle pisatele závěti, jsou-li o ní pochybnosti, je třeba zjišťovat vedle znění textu listiny (slovního výkladu) všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětních dědiců učiněn a z nichž lze dovodit skutečnou vůli zůstavitele. […]
Určitost označení dědice v závěti
Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 8/90, ze dne 28. 2. 1990: Jestliže zůstavitel ustanoví ve své závěti dědici svého majetku „synovce, neteře a sestry“, pak je jednoznačně určitelný, kdo jimi byli v době smrti zůstavitele a že závětními dědici zůstavitele jsou všichni, tj. jeho sestry, synovci a neteře ve vlastním […]
